Viktor Kotrubenko (Vinohrady)

Viktor Kotrubenko, Ing., je český jazzový hudebník, saxofonista, skladatel, původním povoláním programátor analytik a inženýr výpočetního střediska.

Viktor Kotrubenko se narodil v Praze, kde dodnes žije. Nejprve navštěvoval gymnasium W. Piecka v Korunní (nyní Arcibiskupské gymnázium), pak studoval na ČVUT, Fakultě elektrotechnické technickou kybernetiku. Poté se věnoval jak výpočetní technice, tak hudbě – jednu dobu propadl free jazzu.

Vystupoval v bluesové kapele Blue Dogs, byl skladatelem a hudebníkem v zájezdovém představení Vlastimila Venclíka Zahrada bláznů, byl členem doprovodné skupiny Karla Černocha Pop Messengers, doprovodné skupiny Milana Chladila a Yvety Simonové v pořadu „My dva a čas“, dále členem souboru Velkopopovická Kozlovka Eduarda Hrubeše.

Jeho hlavním oborem je však jazz a scénická/filmová hudba. V roce 1971 mu byl na Mezinárodním jazzovém festivalu udělen titul Laureát ve hře na tenor saxofon, v Lucerně mu ho předal Luděk Hulan. V sedmdesátých letech založil soubor Jazz Half Sextet, a ke spolupráci přizval Janu Koubkovou. S tímto souborem natočil v r. 1978 EP Mini Jazz Klub č. 16 a řadu snímků v Československém rozhlasu. Jeho skladba „Smutný hit“ získala na festivalu ČAJF 1977 Stříbrnou plaketu. Účinkoval také na 5. pražských jazzových dnech.

Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let pracoval v Československé televizi jako inženýr výpočetního střediska a poté jako produkční, zároveň externě jako hudební redaktor Československého rozhlasu, zejména živých vysílání. Své znalosti v oblasti elektroniky a výpočetní techniky propojil s hudební praxí a stal se autorem první československé publikace o elektronických hudebních nástrojích „Tajemství syntezátorů“, která vyšla ve vydavatelství Supraphon v r. 1988.

Začátkem osmdesátých let se začal věnovat skladbě scénické a filmové hudby. Jeho hudba zní v celé řadě inscenací Československého rozhlasu, v krátkých a středometrážních filmech, zejména z produkce Krátkého filmu Praha, např. Den hlavního inženýra (režie D. Vihanová), v produkci ČT např. Čarovný svět čar (režie N. Georgiev), seriál Toulky po Čechách a Moravě (režie V. Blažek), včetně řady večerníčků režiséra Garika Seka. Film Světlo naděje (režie P. Skala) získal označení „Film s vysokou technickou kvalitou pro rok 1984“. Kotrubenkovy instrumentální skladby nahráli na nosiče Swing kvartet Vladimíra Klusáka, Metropolitan Jazz Band, Hot Jazz Praha, Taneční orchestr Československého rozhlasu pod řízením Felixe Slováčka. Jazzový charakter mají i jeho písně, které na LP a posléze i CD nazpívaly Eva Olmerová, Jitka Vrbová, Jana Koubková a Marie Rottrová. V roce 2003 zařadilo japonské vydavatelství EM Records jeho skladby na CD JK Vocal Virtuoso: Collection 1977-1997.  

Několik let zastával funkci vedoucího redakce zábavné hudby ve vydavatelství Supraphon.

Po roce 1989 se Kotrubenko stal u nás prvním autorem hudby i textů a současně výrobcem (ve svém nahrávacím studiu) zpívaných rozhlasových reklam. Jedna z nich – Citizen (nazpívaná alternativně Janou Koubkovou a Jiřím Cerhou) mu vynesla v r. 1996 nejvyšší ocenění Asociace českých reklamních agentur, cenu Zlatá pecka.

V roce 2003 byl jmenován soudním znalcem pro elektroniku, výpočetní techniku a také pro oceňování práv k užití audiovizuálních děl a software. Je předsedou sekce Elektronika a IT, elektrotechnika Komory soudních znalců ČR.

Je členem učené společnosti pro zkoumání otázek autorského práva ALAI (The International Literary and Artistic Association), mezinárodní organizace, založené v roce 1878.

Od roku 1976 bydlel v  Čerchovské ul. 6, kde tvoří dodnes. O svých zajímavých sousedech a osobnostech Prahy 2 vytvořil články do Encyklopedie Prahy 2.