Josef František Frič (Nové Město)

Syn váženého slánského měšťana absolvoval piaristické gymnázium ve Slaném a práva na pražské univerzitě. Stal se vynikajícím právníkem, od roku 1837 zemským advokátem. Od roku 1848 působil na pražské univerzitě, kde přednášel soudní právo. Zasloužil se o zavádění češtiny do soudní praxe. V roce 1848 vydal ve spolupráci s Karlem Jaromírem Erbenem a Antonínem Strobachem překlad soudního řádu, jenž se stal základem českého právního názvosloví.

V revolučním roce 1848 byl umírněně konzervativním členem Svatováclavského výboru, účastnil se sepisování a stylizace jeho petic a prohlášení, navrhl osnovu konstituce a nového městského zřízení. V červnu 1848 byl zvolen poslancem zemského sněmu. Měl kandidovat i do sněmu říšského, ale byl zatčen a internován na Hradčanech. Po propuštění zasedal v pražském obecním výboru. V roce 1849 obhajoval Karla Havlíčka Borovského v Kutné Hoře. Od roku 1851 až do smrti zasedal v pražském obecním zastupitelstvu, v letech 1861 až 1869 byl členem městské rady. V téže době byl i poslancem zemského sněmu.

Josef František Frič byl dvakrát ženat. S Johannou Reisovou (1809–1849) měl šest dětí, z toho pět synů. Prvorozený Josef Václav Frič (narozen 1829) byl slavný publicista a politik a Antonín Frič (narozený 1844) byl slavný zoolog, paleontolog a ředitel Národního muzea. Karel Frič (narozený 1834) podnikal mj. ve výrobě likérů, Václav Frič (narozený 1839) se věnoval obchodu s přírodninami a plodinami a nejmladší Vojtěch Frič (narozen 1844) kráčel ve stopách otce jako právník. Dcerka Božena (narozená 1843) zemřela jako sedmiletá. Po skonu své ženy se Josef František Frič oženil podruhé, když si vzal Annu Neubertovou, rozenou Jirkovou, vdovou po advokátovi.

J. V. Frič je pochován na Vyšehradském hřbitově v hrobě č. 3-24