Jiří Orten (Nové Město)

Jiří Orten, vlastním jménem Jiří Ohrenstein, se narodil v rodině Eduarda a Berty Ohrensteinových, kteří vlastnili v Kutné Hoře malý obchod se střižním a galanterním zbožím. V roce 1936 absolvoval místní reálku a ucházel se neúspěšně o přijetí na konzervatoř v Praze. Studoval proto v Praze jazykovou školu a zároveň pracoval jako archivář v karlínské firmě Credition. Na konzervatoř byl přijat v roce 1937, studoval dramatické oddělení, avšak v roce 1940 byl nucen školu opustit kvůli svému židovskému původu.

Již v době studií, ale zejména po jejich přerušení, publikoval literární tvorbu. Používal pseudonymy jako Karel Jílek, Václav Jílek, Jiří Jakub. Uplatňoval se rovněž na divadelní scéně. Podílel se na přípravě recitačních večerů a studentského Divadla mladých. Sám účinkoval také jako herec v několika rolích.

Pro svou básnickou činnost si zvolil pseudonym Jiří Orten. Debutoval v Mladé kultuře a Haló novinách (1936), kde po určitý čas redigoval rubriku mladých. Kromě toho přispíval do časopisů Hej rup! , Eva , Rozhledy , Čteme , Kritický měsíčník a jiných. V halasovské edici První knížky v nakladatelství Václava Petra mu vyšla o tři roky později pod jménem Karel Jílek prvotina Čítanka jaro. Pod stejným jménem mu vyšla i další sbírku veršů Cesta k mrazu. Pod jménem Jiří Jakub mu vyšla v roce 1941 báseň Jeremiášův pláč a stejně tak sbírka Ohnice. Sbírka Ohnice se stala poslední knížkou, jejíhož uvedení se autor dožil. Sám sice ještě uspořádal dvě sbírky Elegie a Scestí, ale ty mohly být vydány až po válce. Svědectvím o Ortenově životě jsou tři knihy jeho deníků – Modrá, Žíhaná a Červená kniha, do nichž si zaznamenával své postřehy, básně i výpisky z četby od roku 1938.

Jiří Orten musel překonávat i rodinné těžkosti. V roce 1936 mu zemřel otec a do Anglie odešel jeho starší bratr Ota (později užíval příjmení Ornest a stal se známým hercem, dramaturgem a režisérem). Jiří se stal oporou matce a malému bratrovi Zdeňkovi (herec, přežil holocaust a užíval po válce též jméno Ornest). Jiřího poznamenal také zákaz opustit Prahu i rozchod s milovanou dívkou. Přestože i nadále udržoval styky se svými kolegy sdruženými v neoficiálním klubu Noc a spolu s básníkem Hanušem Bonnem pracoval v Židovské náboženské obci, byl stále osamělejší. Přinucen okolnostmi střídal byty i zaměstnání.

Jiří Orten bydlel na Vinohradech v Kouřimské 15, což zmiňuje ve svých třech knihách deníků, které si psal od roku 1938 a jsou pozoruhodným svědectvím o jeho životě. Před svou smrtí bydlel v domě na Rašínově nábřeží č. 48. Pravděpodobně zde napsal své nejznámější dílo Elegie. Dne 30. srpna 1941, v den svých 22. narozenin , byl sražen před domem rychle jedoucí německou sanitkou, údajně když si šel do protějšího stánku pro cigarety. Nejprve byl odvezen do nemocnice na Karlově náměstí, později byl převezen do Kateřinské ulice, kde bylo zvláštní oddělení pro židovské pacienty. Tam následkům těžkého zranění dne 1. září 1941 podlehl. Je pochován na Novém židovském hřbitově na Olšanech. 

Na památku Jiřího Ortena se od roku 1993 koná v Kutné Hoře festival Ortenova Kutná Hora, s nímž je spojená i literární soutěž pro mladé autory poezie do 30 let. Ortenovo jméno nese i zdejší gymnázium. V roce 1991 po něm bylo pojmenováno také Ortenovo náměstí v Praze 7.