Jan Erazim Vocel (Vinohrady)

Jan Křtitel Erazim Vocel se původně jmenoval Wotzel, ale během studií se začal psát česky. Narodil se v Kutné Hoře v rodině pekaře, a toto starobylé město již od Vocelova mládí výrazně ovlivnilo jeho zálibu v gotice a historismu. Jako čtrnáctiletý začal studovat piaristické gymnázium v Praze. Během studií vznikly jeho literární prvotiny, z nichž se dochovaly pouze dvě práce: oslavná romance na Karla IV. s názvem Krvočíše a dále truchlohra Harfa. Z Prahy se vydal za dalším studiem do Vídně, kde se věnoval filozofii a právu. Nelehkou finanční situaci řešil vyučováním v rodině hraběte Černína a později i v dalších šlechtických domech. Ve Vídni se seznámil s Františkem Palackým a s malířem Josefem Vojtěchem Hellichem. V roce 1837 se věnoval soukromě i studiu malířství u Jakoba Beckera v Düssledorfu. Po návratu do Prahy se v roce 1843 podílel na zřízení Sboru archeologického a stal se jeho jednatelem. Vědecký zájem o dějiny středověku, archeologii a historismus se odrazil i v jeho literární tvorbě, z níž patří k významným dílům Poslední Orebit a Přemyslovci. Jan Erazim Vocel byl jako první jmenován roku 1850 mimořádným profesorem archeologie a dějin umění na pražské Karlovo-Ferdinandově univerzitě. Poté, co bylo dovoleno členům Královské české společnosti nauk přednášet na univerzitě, Jan Erazim Vocel tohoto práva využil jako první a přednášel o archeologii česky. Publikoval odborné články a statě, kdy například poprvé použil metodu chemické analýzy bronzových předmětů pro určení jejich stáří. Vrcholem Vocelovy vědecké kariéry byla dvousvazková práce Pravěk země české (1866 a 1868), v níž pozdvihl archeologii do oblasti české vědy a položil její základy. Nemalou zásluhu na rozvoji české archeologie mělo založení specializovaného časopisu Památky archeologické. Tuto odbornou revui začal Vocel vydávat spolu s Karlem Vladislavem  Zapem v roce 1854 a tento časopis vychází dosud.

Jan Erazim Vocel byl dvakrát ženat. Po smrti první ženy Barbory se oženil s Matyldou Hovorkovou, s níž měl pět dětí. Zemřel v Praze na zápal plic a pohřben je na Olšanských hřbitovech, část II, oddělení 1, číslo hrobu 82.

Na území městské části Praha 2 je jeho jménem pojmenována Vocelova ulice.