Karel Vejvoda (Nové Město)

Karel Vejvoda se narodil v Podskalí, v dnes již neexistujícím domě Na výtoni 10, který na počátku války nahradil dům nový. Žil zde do roku 1950, přechodně bydlel u strýce ve Vyšehradské 10. Otec byl živnostník, který měl řeznictví v Neklanově ulici (posléze na Vinohradech na rohu Sokolské a Fügnerova náměstí). Karel Vejvoda je pamětníkem proměn při asanaci Podskalí i jeho tehdejšího života.

Po prvních lekcích na piano v době základní školy jej hudba uchvátila na gymnáziu. Díky svému bratranci se seznámil s o něco staršími hudebníky jako Jiří Veberger, Mirek Vrba nebo Jan Hammer, ale i se swingovou hudbou na deskách s orchestry Benny Goodmana, Woody Hermana, Count Basieho nebo Glenn Millera. V roce 1945 se seznámil s Karlem Velebným z nedalekého Podolí. Spřátelili se, muzicírovali spolu a poslouchali nahrávky Oscara Petersona nebo George Shearinga. Ve Vyšehradské navštěvovali lekce pro mladé zájemce o jazz, které vedl Karel Krautgartner. Po válce bylo v Praze hodně příležitodstí pro živou hudbu a Karel Vejvoda získal profesionální angažmá v kapele Slávy Kunsta jako basista (na kontrabas přešel z kytary). Odtud pokračoval do doprovodné skupiny swingového zpěváka Arnošta Kavky (1949 - 1959). Hrál se skupinou Rudolfa Cortése i dalšími soubory, např. Václava Hrušky, Míši Poláka, Big bandu Jiřího Procházky. V letech 1959 - 1965 byl členem orchestru divadla Rokoko. V průběhu aktivního působení v orchestrech vystudoval Pražskou konzervatoř v oboru kontrabas, skladba a dirigování.

V letech 1965 – 1970 byl členem souboru SHQ Karla Velebného a podílel se i na legendárních deskách Týnom, Tánom (1971) a Motus (1972). V letech 1970 – 1996 působil v orchestru Národního divadla pod vedením Ladislava Simona, stejně tak v Big Bandu činohry Národního divadla spolu se saxofonistou  Evženem Jegorovem. Spolu s ním založil po odchodu z ND kvartet, v němž hrál na piano. Spolupracoval s dalšími hudebníky (trio Milana Dvořáka, Swingband Ferdinanda Havlíka), doprovázel mj. Hanu Hegerovou či Evu Olmerovou. Dále vystupoval sólo, v triu K. Vejvody i s jinými soubory  pražské scény (např. Volf Jazztet). Objevil se i na stříbrném plátně, například spolu s dalšími jazzmany ve filmu Pražské blues (1963) či v legendárním muzikálu Kdyby tisíc klarinetů (1964).

Karel Vejvoda se věnoval rovněž pedagogické a skladatelské činnosti. Vyučoval na specializované LŠU (předchůdce dnešní Konzervatoře Jaroslava Ježka, období 1966 – 1968) a na konzervatoři v Ostravě (1967 – 1968). Jako autor skládal hudbu pro divadlo Rokoko, agenturu Merkur, psal jazzové skladby pro soubory, s nimiž působil, aranžoval pro big bandy. Na jazzové scéně působil i jako neúnavný organizátor.

Dnes žije na Vinohradech, i když v části spadající do Prahy 3 (Přemyslovská). Stále hraje na klavír. V září 2019 byl nejstarším účastíkem projektu Českého rozhalsu, kdy vznikla fotografie 101 českých jazzmanů "My jsme jazz!".