Jaroslav Vrchlický (Nové Město)

Emil Frída (někdy psáno jako Frida) se narodil v Lounech. Jeho rodiče se záhy odstěhovali do Slaného a o Emila se staral až do jeho deseti let strýc Antonín Kolář, který byl farářem v Ovčárech na Kolínsku. Obecní školu navštěvoval v Bečvárech a do měšťanku v letech 1861–1962 v Kolíně. Od roku 1862 pak studoval gymnázium ve Slaném, kde měl spolužáka Václava Beneše Třebízského. Po studiích v Praze maturoval v roce 1872 v Klatovech.

Uvádí se, že jeho spolužák z klatovského gymnázia (a pozdější věhlasný lékař) Josef Thomayer stál u zrodu jeho pseudonymu Jaroslav Vrchlický. Když studenti navštívili na jaře rozkvetlé údolí řeky Vrchlice u Kutné Hory, byl básník unesen nádherou jarní přírody a zdejší krajinou.

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, září 2022

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

Jaroslav Vrchlický vstoupil po maturitě do Arcibiskupského semináře, ale v roce 1873 již přestoupil na filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Zde se věnoval studiu dějepisu, filozofie a románské filologie. Ještě během studií vyučoval češtinu francouzského dějepisce Ernesta Denise.

Vytištění prvních literárních prací zprostředkovala Vrchlickému Sofie Podlipská, sestra Karoliny Světlé, do níž se mladý spisovatel bezhlavě zamiloval. O dvacet let starší redaktorka Podlipská mu však k životnému vztahu nabídla svou dceru Ludmilu, které v té době bylo 15 let. Vrchlický se s Ludmilou nakonec 4. srpna 1879 oženil. V manželství se jim narodily tři děti, z nichž ovšem otcem dvou byl pražský herec Jakub Seifert, s nímž Ludmila udržovala mnoho let tajně milostný poměr. Když se tuto skutečnost básník dozvěděl, se sice zhroutil, avšak obě děti přijal za své.

Vrchlický se v Praze spřátelil s řadou literátů, např. Zikmudem Winterem, Josefem Václav Sládkem a Aloisem Jiráskem. Společně založili skupinu Lumírovců.

Od roku 1875 byl Vrchlický zaměstnán jako tajemník a vychovatel synů hraběcí rodiny Montecuccoli-Laderchi v Meranu a později v Livornu. Na přímluvu svého chlebodárce pak byl roku 1877 jmenován tajemníkem na pražské české technice, kde se stal později profesorem a získal čestný doktorát.

V roce 1901 byl Vrchlický povýšen císařem Františkem Josefem I. do šlechtického stavu a jmenován členem Panské sněmovny říšské rady ve Vídni. Získal několik nominací na Nobelovu cenu za literaturu, ale nikdy ji neobdržel. Byl velice činný, jeho dílo obsahuje na 270 svazků, mj. přes 80 básnických sbírek a 50 divadelních her. Jeho tvorba sice nenašla pochopení u Tomáše Garrigue Masaryka a ani u Františka Xavera Šaldy, ale další generace básníků a čtenářů ocenila kvalitu jeho díla a Vrchlický je považován za jednoho z našich nejvýznamnějších básníků.

Jeho divadelní hra Noc na Karlštejně se stále s úspěchem hraje a její filmový přepis režiséra Zdeňka Podskalského patří k našim národním filmovým pokladům.

Na domě na Rašínově nábřeží 1897/72 se nachází básnikova pamětní deska.