Historické střípky (31): Drobky z Městské tržnice I. (Vinohrady)

„S rozvojem a vzrůstem Královských Vinohradů, jež v poslední době dostoupil nevídané výše, nadešel v městě našem i značný přiliv obyvatelstva, o jehož blaho pečovati jest úkolem správy obecní. Mezi těmito povinnostmi, jež obec k vykonání tohoto poslání váží, jest na prvém místě péče o hygienu. Že bdělost nad hygienickou stránkou především má býti tam, kde koná se stálý prodej potravin, známo jest všeobecně. Jsouce si vědomy všech nedostatků a vad staromódních tržišť, zřizují velké, moderní obce v poslední době účelné budovy tržniční…“

Letos v červnu uplynulo již 120 let od otevření vinohradské tržnice. Za tu dobu toho tato elegantní budova zažila mnohé, hrozila jí dokonce i demolice. Nyní opět svítá naděje, se po letech její velkorysé prostory vrátí ke své původní funkci. V době svého otevření to byla moderní, účelová budova vybavená potřebným zázemím pro prodej čerstvých potravin. Vznikla v době, kdy se Královské Vinohrady bouřlivě rozvíjely, ve městě každým rokem přibývaly tisíce obyvatel. Původní tržiště na Tylově náměstí už v té době nevyhovovalo svoji kapacitou a především hygienou prodeje. Budova tržnice, která byla svému účelu odevzdána 25. června 1903, měla být novou chloubou města: „Mezi těmi obcemi, jež péči o zdravotní stav obyvatelstva braly si za přední úkol, byly vždy i Královské Vinohrady, kteréž tuto snahu svou korunovaly nyní zřízením ústřední městské tržnice, čímž vykonaly opět jeden z velkých svých úkolů osvětových a oprávněnost svého názvu – moderní veleobce – znovu skvěle odůvodnily.“ Vinohradská obec nelitovala vynaložených nákladů: „S potěšením můžeme říci, že k celé řadě velkých podniků a opatření, jež v městě našem v poslední době staly se skutkem, čítáme nejnověji i zřízení ústřední městské tržnice. Městské zastupitelstvo, jsouc si vědomo prospěchu obyvatelstva, ochotně povolilo na zřízení tržnice náklad 563.000 korun.“

Tržnici si nyní ve stručnosti představíme zvenku i zevnitř: „Zevně opatřena jest budova jednoduchým, pro tržní budovy rázovitým průčelím renesančním. Tržnice jest zbudována ve třídě Slezské na pozemcích bývalé továrny Prokopcovy v šíři 30 m a délce 63 m; tvoří samostatnou, se všech stran volnou budovu, jejíž průčelní plochy obráceny jsou do čtyř ulic…“ Pro účelný a hygienický prodej potravin bylo jistě důležitější vnitřní uspořádání tržnice, které později zaniklo novodobými úpravami: „Vnitřek tržnice vyplňuje rozsáhlá hlavní síň tržniční, železnou střechou na sloupech opatřená, dokonale vzdušná a světlá. Pod hlavní tržní síní umístěny jsou ve dvou patrech prostranné a vzdušné sklepy. Všechny prostory tržnice osvětleny jsou světlem elektrickým a to obloukovými lampami i žárovkami.“ Přístup do sklepů umožňovala trojice postranních schodišť a dva nákladní výtahy o nosnosti 150 a 500 kg: „Značná výhoda tohoto opatření spočívá v tom, že možno skládati a vykládati zboží v každé denní době, aniž by tím obecenstvo tržnici navštěvující bylo obtěžováno.“ Provozem tržnice bylo ale pravidelně obtěžováno obyvatelstvo okolních domů: „Od obyvatelů domů kolem městské tržnice, dochází nám stížnost, že řezničtí psi, kteří kolem páté hodiny vozí maso z tržnice do jednotlivých krámů, přímo strašným štěkotem dávají na vědomost, že už vstali. Huby psům ovšem zavříti nemožno, ale průvodci jejich mohli by přece na ně působiti, aby tento štěkot se omezil, když ne docela odstranil.“ Součástí tržnice byla i restaurace: „Pro pohodlí obecenstva i trhovců zřízena jest v přízemí ze strany Jungmannovy třídy restaurace s výčepem a lze vejíti do ní jednak z tržnice samé, jednak přímo z ulice.“

Slavnostního proslovu při otevření tržnice se ujal za nepřítomného starostu Josefa Víška, jeho náměstek, Alois Bureš, též pozdější vinohradský starosta: „Odevzdávám vám, velectění pánové, jakožto zástupcům městské rady i budoucím inspektorům tržnice, budovu tuto v opatrování a přeju si, aby vždy dostávalo se odtud občanstvu potravin zdravých v ceně přiměřené; obchodnictvu našemu přeju pak, aby účty své vždy k dobru vedlo.“ Odpoledne prošel ulicemi města slavnostní průvod, který symbolicky přenesl trh z Tylova náměstí do nových prostor. Poté se v tržnici rozproudila lidová zábava: „Brzy na to rozproudila se v tržnici čilá zábava, při níž účastníci setrvali dlouho do noci.“ První trh se v tržnici konal v sobotu 27. června 1903. Prostorná hala ukrývala pod svojí střechou místo pro více než sto prodejních stánků: „Pokud se týče vybavení tržní síně samé, uvádíme, že opatřena jest, tržními stánky volnými i u zdi postavenými pro produkty nemasné, pak železnými stánky pro řezníky a zvěřináře a konečně mramorovými stánky rybářskými.“ A závěrem několik číselných údajů: „V tržnici jsou zřízeny zatímně 102 stánky obyčejné, 6 rybářských a 4 řeznické. Ukáže-li se toho potřeba, dají se dodatečně zříditi ještě 32 stánky obyčejné a 4 řeznické. Potom měla by tržní síň vcelku 148 stánků.“  Ovšem v prvních dnech a týdnech po otevření byly prodejní stánky v tržnici zaplněny prodejci jen minimálně. O tom, proč tomu tak bylo, a o „odboji“ vinohradských trhovců proti jejich stěhování z Tylova náměstí do nové městské tržnice, si povíme více v příštím díle střípků.