Historické střípky (12): Vidím město veliké (Vinohrady)

„Královské Vinohrady pozbývají své správní samostatnosti, ale nezmizí ze světa!  Byly jsou a budou, ony s námi a my v nich! A jako žily vždy vlastním, svérázným, sebevědomým životem, tak žíti budou i v lůně Velké Prahy! Nutnost Velké Prahy jest železná, kéž by jen všechny naděje naše došly v ní splnění. Aby se tak stalo, záležeti bude především na nás, Vinohraďanech.“

Právě těmito slovy zakončil 31. prosince 1921 svůj proslov na vinohradské radnici starosta města Jiří Pichl. O několik hodin později se staly Královské Vinohrady stejně jako další dosud samostatné obce součástí Velké Prahy, nového administrativního celku, který po mnoha těžkostech a odkladech vstoupil do života 1. ledna 1922. Právě na tuto v dějinách Prahy zcela zásadní událost, od které letos uplynulo sto let, se v následujících řádcích podíváme podrobněji. Úvodem ocitujme nejdůležitější část zákona č. 114/1920 Sb., na jehož základě Velká Praha vznikla: „Obce Bohnice, Hloubětín, Karlín, Kobylisy, Prosek, Střížkov, Troja a Vysočany v samosprávném okresu karlínském, Břevnov, Bubeneč, Dejvice, Hlubočepy, Jinonice, Košíře, Liboc, Motoly, Radlice, Sedlec, Smíchov, Střešovice, Veleslavín a Vokovice v samosprávném okresu smíchovském ,  Braník, Hodkovičky, Hostivař – bez osad Miličova a Hájí, Krč, Michle, Nusle, Podolí, Král. Vinohrady, Vršovice, Záběhlice v samosprávném okresu vinohradském, osada Malá Chuchle a část obce Modřan, zvaná Zátiší, jež se zároveň spojuje s obcí Hodkovičkami, v samosprávném okresu zbraslavském, Hrdlořezy, Malešice, Staré Strašnice a Žižkov v samosprávném okresu žižkovském vylučují se z těchto okresů a slučují se s hlavním městem Prahou v jednu obec pod společným jménem Hlavní město Praha.“

Jak je z výše uvedeného výčtu patrné, tak do společného svazku vstupovaly obce různé velikosti a charakteru, často s velmi odlišným  složením obyvatelstva. Snad jediné, co všechny obce spojovalo, byla nedobrá finanční kondice. Rozdíly mezi jednotlivými částmi Velké Prahy měly být smazávány postupně, v průběhu následujících let: „Rozdíly daňové v jednotlivých obcích potrvají, neboť zákon nařizuje, že rozdíly ty mají býti do deseti let vyrovnány, to znamená, že  teprve poté  lze počítati s tím, že přirážky a dávky budou  stejné  pro všechno obyvatelstvo Velké Prahy.“ Právě otázka daní, především té činžovní, byla důvodem proč Královské Vinohrady dlouhodobě odmítaly připojení ku Praze. Ovšem po skončení první světové války bylo jasné, že samostatná existence Prahy a předměstských obcí není již dlouhodobě udržitelná. Již během válečných let musela Praha a okolní obce spolu spolupracovat například v otázce zásobování potravinami apod. Do Velké Prahy vstupovaly Královské Vinohrady jako největší „předměstská“ obec, jako sebevědomé město s více než 80.000 obyvateli, což ve své řeči vyzdvihl i starosta Pichl, který zároveň ocenil práci svých předchůdců: „Ku Praze připojuje se v Královských Vinohradech veliké, rozkvetlé, hrdé město. Máme-li my pochopení pro Velkou Prahu, musí míti Velká Praha pochopení i pro nás. Zahledíme-li se do jeho minulosti, a probíráme-li se kteroukoli érou jeho érou starostenskou, vždy nacházíme zlatý list.“ Jednotlivé části (čtvrtě) Velké Prahy byly číslovány římskými číslicemi. Pro Královské Vinohrady bylo nakonec určeno číslo XII. Celkově měla Velká Praha devatenáct městských částí. Počet obyvatel jednotlivých částí Velké Prahy může ctěný čtenář porovnat v přehledu níže (na obrázku).

V úvodu zmíněný Jiří Pichl byl vinohradským starostou v letech 1919-1923. Funkci tedy zastával jako poslední starosta samostatného města a zároveň jako první starosta po začlenění Královských Vinohradů do Velké Prahy. Velké změny ale čekaly celou obecní správu: „Na místo zastupitelských sborů všech sloučených obcí nastoupí Ústřední správní komise a na místo všech starostů primátor, hlava sjednocené veleobce pražské. Místní výbory, dosavadní městská zastupitelstva, zvolí si pouze místního starostu.“ Královské Vinohrady a sousední Žižkov kromě toho, že do té doby byly samostatnými městy, byly zároveň sídly okresu: „Sloučením obcí (osad) jmenovaných v § 1, s městem Prahou zanikají dosavadní samosprávné okresy  král. vinohradský a žižkovský. Jejich práva a povinnosti, jmění a statek – vyjma okresní silnice, ležící mimo obce (osady), jmenované v  § 1 – přecházejí  na město Prahu, která přejímá též jejich úředníky a zřízence…“  Ke slavnostnímu převzetí vinohradského okresu Správní komisí pro hl. m. Prahu došlo v předvečer vzniku Velké Prahy, 29. prosince 1921: „Převzetí okresu stalo se slavnostním způsobem v místnostech Okresní správní komise na Král. Vinohradech. Intimní slavnost ukončena byla jednomyslným přáním rozkvětu hlavního města Prahy. Učiněna pak opatření k bezvadné a nepřetržité činnosti, okresu dosud přikázané.“ S obavami do budoucnosti hleděli také mnozí vinohradští úředníci a obecní zaměstnanci: „Všecko úřednictvo a zaměstnanstvo bude podřízeno Ústřední správní komisi. Prvý čas zůstanou samozřejmě úředníci jednotlivých obcí na svých místech, ale později budou dle potřeby překládáni. Rovněž jednotlivé referáty se časem přemístí, ba nejedna radnice stane se dokonce speciálním sídlem určitého referátu.“ 

Nad všemi těžkostmi a odlišnými názory měl nakonec převážit zájem celku a výhody plynoucí ze spolupráce všech sloučením dotčených obcí: „Jest přirozeno, že soustředění a utužení všech složek Velké Prahy nestane se opravdu skutkem za měsíc, ba ani za pět let. Sloučeným obcím nepovede se ve Velké Praze jako se jim vedlo za blahých dnů vlastního hospodaření, jest ještě přirozenější. Jedinou jistotou jest, že první chvíle Velké Prahy nebudou nejživotnější, rozumí se při dnešním zbědovaném stavu financí všech spojovaných obcí samo sebou.“ Noviny ale svůj referát o Velké Praze končily vcelku optimisticky: „Do Velké Prahy vstupujeme přes veškerou šedost obzorů a obav z budoucnosti s radostí, neboť Velkou Prahou dostává se našemu státu mohutné, důstojné, imposantní hlavy, která by nám všem měla býti nejjasnějším symbolem sjednocenosti, ukázněnosti a síly. Vstupme tedy do nových časů s odvahou a s přesvědčením, že spojenými silami veliké dílo se podaří!“