Kníže Svatopluk I.

Kníže Svatopluk byl synovcem knížete Rostislava, který vládl v 9. století Velkomoravské říši.

Měl syna Svatopluka II., Mojmíra II. a snad i Predslava.

Kolem roku 850 se Svatopluk chopil moci v nitranském knížectví, které v roce 867 jeho strýc Rostislav potvrdil jako léno, a tím vzrostl politický vliv Svatoplukův. Ten ale o tři roky později vypověděl Rostislavovi poslušnost, strýce zradil a svěřil nitranské knížectví pod východofranckou říši.

Boj obou knížat skončil oslepením a uvězněním Rostislava, lidovým povstáním proti Frankům, jeho potlačením a Svatoplukovým nástupem na trůn.

Postupně s mečem v ruce získával další území (Opavsko, kraj podél řeky Tisy a také Čechy – knížectví Přemyslovců), část dnešního Německa, Slovenska, Polska a Maďarska (kraj kolem Dunaje). Ctižádostivý panovník vládl v letech 871–894. Velká Morava pak měla v tu dobu silné postavení v Evropě, největší území za dobu své existence a vlastní církevní samosprávu, na níž se význačně podílel arcibiskup Metoděj. Podle legendy se od Metoděje nechal pokřtít i český panovník Bořivoj I. a sv. Ludmila. Ve všech oblastech Svatopluk rozšiřoval křesťanství.

Traduje se, že na smrtelné posteli Svatopluk povolal své tři syny a vyzýval je ke svornosti jako účinné obraně proti nepřátelům. Legendou jsou i tři pruty, na nichž jim ukázal sílu svornosti. Historické prameny však zpochybňují údaj, že měl tři syny, spíš jen dva. Mojmír II. se po otcově smrti stal knížetem Velké Moravy, druhý syn, Svatopluk II. vládl v nitranském knížectví. Po roce 894 došlo mezi bratry k rozbroji a říše se začala rozpadat. Mojmír nezvládl nápory kočovných maďarských kmenů a rok 906 se uvádí jako konec Velkomoravské říše.

Po knížeti Svatoplukovi I. je v Praze 2-Nuslích pojmenována Svatoplukova ulice.