Nájemní dům v Anglické ulici čp. 225/18 (Vinohrady)

Bytový dům Anglická 18, čp. 225

Na místě původního neorenesančního domu vyrostl mezi lety 1954‒1955 nový činžovní dům podle plánů architekta Jaroslava Vaculíka. Nová stavba, postavená během socialistického realismu, nese znaky neoklasicismu. V domě se nachází 20 bytových jednotek.

Historie

Tento dům byl postaven v období tzv. sorely, tedy socialistického realismu, jehož nejznámějším pražským představitelem byl hotel Internacionál v Praze‒Dejvicích. Vaculíkův dům se však vyznačuje jemnou elegancí neoklasicistního stylu oproštěné sorely a neobvyklou architektonickou kvalitou, jež u většiny staveb tohoto období chybí. Stavba je stylově osobitá a přesto vybočuje z ostatního díla mimořádně zajímavého architekta.

Popis

Jaroslav Vaculík u návrhu novostavby čerpal spíše než z antických vzorů z italské renesance, čehož důkazem jsou i dvě reliéfní kruhová tonda ve vstupní hale. Sám Itálii navštívil roku 1949. Uměřená pětiosá vystupující fasáda, vlastně samostatný arkýř, je rámována keramickým obkladem, který pokrývá i přízemí. Pás z červených tvarovek lemuje též vchod: v nadpraží jsou osazeny dvojice kohoutků a hrající si putti s drobným detailem čtyřcípých hvězd. Na jedné z kachlí je nápis: „Projektovali architekti: Jar. Vaculík, Mir. Skála, Jiří Brusnický“. V původním návrhu byla v 1. patře mezi okny navržena ‒ ale nerealizována ‒ sgrafita lidských figur. Osmipatrový dům má vstupní dveře, mříže obchodů a francouzská okna jsou opatřena dobovou ozdobnou mříží, výzdobu doplňují praporové tyče s písmenem A (Armabeton-IPRA). Nosnou konstrukci tvoří hranolové pilíře a kulaté sloupy, které se uplatňují i v interiérech bytů. Jelikož pod objektem je položen II. vinohradský železniční tunel, musel být postaven na železobetonovém roštu. Dům s 20 bytovými jednotkami pro Čs. stranu lidovou, firmu IPRA, byl postaven na místě jednoho z prvních neorenesančních domů z let 1871–1872 od Franze Kautzkého, při staré cestě od Obilné brány do Vršovic. Původní dům byl roku 1954 zbořen.

Novostavbu kriticky zhodnotil Karel Storch v článku, vytištěném v časopisu Architektura ČSR. Domu vytýkal především snahu po efektních detailech bez ohledu na architektonický celek. Dnes naopak oceňujeme vtipné detaily i celkové vkusné umělecké vyznění.

Architekt Jaroslav Vaculík

Architekt Jaroslav Vaculík (1921–1995) byl poslední „vyučenec“ v ateliéru významného architekta 20. století Le Corbusiera, ve kterém působil až po druhé světové válce. Podílel se na dvou Corbusierových výrazných stavbách: na slavném obytném bloku Unité d´habitation (1946‒1952) v Marseille a v argentinském La Plata na domě‒vile (1948‒1953) pro Pedra Dominga Curutcheta. Tato zkušenost se pak promítla do návrhu Vaculíkových rekreačních staveb, které se převážně nacházejí u Slapské přehradní nádrže. Nejpozoruhodnější realizace byly provedeny ve Ždáni a v Nové Živohošti. Větší rekreační objekt stojí i v Městečku u Nespek nedaleko řeky Sázavy. Vaculík se také věnoval průmyslovému designu a volné umělecké tvorbě.

Galerie: