Ferdinand III., areál Revmatologického ústavu, Na Slupi č.p. 450/4 (Nové Město)

Ferdinand III. Habsburský přispěl úspěšnými mírovými jednáními k ukončení třicetileté války. Byl třetím synem císaře Ferdinanda II. a jeho první manželky Marie Anny Bavorské. Jeho bratři zemřeli v dětském věku a tak se po smrti otce (1637) stal císařem Svaté říše římské. Usiloval o ukončení války, což se mu podařilo až v roce 1648 tzv. vestfálským mírem.

Během války se objevil nový umělecký sloh – baroko, které nahradilo renesanci. Ferdinand III. byl zastáncem rekatolizace a umírněným upevňováním absolutistické moci. Uměl česky a nechal vytvořit první soupis všech poddaných a první katastr, soupis všech obcí, tzv. berní rulu. V roce 1638 vyňal Univerzitu Karlovu z pravomoci jezuitů a v roce 1654 spojil tuto univerzitu se samostatnou jezuitskou kolejí v Klementinu a vytvořil tak tzv. Karlo-Ferdinandovu univerzitu, která obnovila všechny čtyři fakulty, které měla před husitskými válkami.

Byl třikrát ženatý a měl celkem jedenáct dětí. Ještě za svého života nechal nejstaršího syna Ferdinanda korunovat českým, uherským a římským králem. Ferdinand IV. však předčasně, stejně jako jeho dva další bratři, zemřel a následníkem trůnu se stal až čtvrtý syn v pořadí – Leopold.

Socha Ferdinanda III. Habsburského je jednou ze čtyř soch vytvořených Josefem Maxem, které sem byly přeneseny z prostoru mezi okny novogotické přístavby Staroměstské radnice, když toto radniční křídlo na sklonku druhé světové války vyhořelo. Sochy Spytihněva II, Přemysla II. Otakara, Karla IV. a Ferdinanda III. pak byly deponovány v Muzeu hlavního města Prahy. V polovině osmdesátých let 20. století je zrestauroval sochař Radko Plachta.  Opravené sochy byly přeneseny nad fontánu v areálu Revmatologického ústavu v roce 1985.

Sochař Josef Calanza Max se narodil 16. ledna 1804 v Janově u Sloupu v Čechách a zemřel 18. června 1855 v Praze. Byl českoněmeckým sochařem. Měl mladšího bratra, sochaře Emanuela, a syna – malíře Gabriela Maxe.

Josef Max se narodil jako pátý syn sochaři a řezbáři Josefu Františkovi Maxovi, pod jehož vedením se vyučil řemeslu, později studoval na pražské akademii u Josefa Berglera. V roce 1830 si otevřel v Praze dílnu a spolu se svým bratrem Emanuelem vytvořili množství figurálních soch a funerálních plastik. Je mj. autorem plastiky císaře Karla IV. umístěné v zahradě areálu na Karlově.

Sochař, restaurátor a keramik Radko Plachta se narodil v jihočeské Bechyni v roce 1928. V roce 1947 absolvoval tamější školu, v letech 1948 a 1951 studoval na UMPRUM, kam se vrátil po vojně. V roce 1957 vstoupil do nově se rodící skupiny M 57, od roku 1964 se věnoval volné sochařské práci a restaurátorství. Zemřel v roce 2011