Spytihněv II., areál Revmatologického ústavu, Na Slupi č.p. 450/4 (Nové Město)

Spytihněv II. byl nejstarším synem Břetislava I. a Jitky Nordgavské. Byl bratrem Vratislava II., který se stal na knížecím stolci jeho nástupcem, a Konráda I. Brněnského a Oty Olomouckého, kteří vládli na moravských údělech. Spytihněvův bratr Jaromír později působil jako biskup. Manželkou Spytihněva II. se stala Ida Wettinská.

Spytihněvova socha je jednou ze čtyř soch vytvořených Josefem Maxem, které sem byly přeneseny z prostoru mezi okny novogotické přístavby Staroměstské radnice, když toto radniční křídlo na sklonku druhé světové války vyhořelo. Sochy Spytihněva II, Přemysla II. Otakara, Karla IV. a Ferdinanda III. pak byly deponovány v Muzeu hlavního města Prahy. V polovině osmdesátých let 20. století je zrestauroval sochař Radko Plachta  Opravené sochy byly přeneseny nad fontánu v areálu Revmatologického ústavu v roce 1985.

Sochař Josef Calanza Max se narodil 16. ledna 1804 v Janově u Sloupu v Čechách a zemřel 18. června 1855 v Praze. Byl českoněmeckým sochařem. Měl mladšího bratra, sochaře Emanuela, a syna – malíře Gabriela Maxe.

Josef Max se narodil jako pátý syn sochaři a řezbáři Josefu Františkovi Maxovi, pod jehož vedením se vyučil řemeslu, později studoval na pražské akademii u Josefa Berglera. V roce 1830 si otevřel v Praze dílnu a spolu se svým bratrem Emanuelem vytvořili množství figurálních soch a funerálních plastik. Je mj. autorem plastiky císaře Karla IV. umístěné v zahradě areálu na Karlově.

Sochař, restaurátor a keramik Radko Plachta se narodil v jihočeské Bechyni v roce 1928. V roce 1947 absolvoval tamější školu, v letech 1948 a 1951 UMPRUM, kam se vrátil po vojně. V roce 1957 vstoupil do nově se rodící skupiny M 57, od roku 1964 se věnoval volné sochařské práci a restaurátorství. Zemřel v roce 2011