Otakar Batlička (Nusle)

Otakar Batlička měl dobrodružnou povahu. Brzy v dětství mu zemřela matka a otci na něj příliš času nezbývalo. Otakar bez maturity těžko hledal práci a tak zkoušel kdeco. Chvíli cestoval po světě, navštívil jižní Ameriku, po vzniku samostatného Československa i USA.

V roce 1920 se oženil s Martou Špačkovou. Otevřel si soukromou školu boxu, závodil na motorce, ale když se na jedné výstavě seznámil s radiotelegrafií, zcela tomuto oboru propadl. Jeho volací značka byla OK1CB. Nakonec získal relativně usedlé zaměstnání řidiče tramvaje. Na přelomu třicátých a čtyřicátých let začal psát dobrodružné povídky, které mu vycházely v časopise Mladý hlasatel. Za nacistické okupace se zapojil jako telegrafista do odbojové činnosti ilegální skupiny Obrana národa. Na podzim roku 1941 byli členové této skupiny zatčeni a Batličku čekaly výslechy v Petschkově paláci a následně vězení. Nejprve na Pankráci, pak v Malé pevnosti Terezín a na konec koncentrační tábor Mauthausen, kde byl za nevyjasněných okolností popraven. Po válce byl vyznamenán in memoriam Válečným křížem 1939.

Otakar Batlička by nejspíš upadl do zapomnění, ale v polovině šedesátých let minulého století se o jeho dílo začal zajímat Petr Sadecký. Po dohodě s Batličkovou vdovou vydali povídky z Batličkovy pozůstalosti pod názvem Na vlně 57 metrů. Po velkém úspěchu následovaly další knihy.

Otakar Batlička bydlel při samém okraji městské části Praha 2, v Čiklově ulici 624/7. Upomíná na něj pamětní deska s reliéfní podobiznou na tomto domě