Eduard Bass (Nové Město)

Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt se narodil na Malé Straně. Jeho otec byl kartáčníkem. Pseudonym Bass si vymyslel podle svého hlubokého a zvučného hlasu v době svého prvního vystupování v kabaretu U Bílé labutě Na Poříčí.

Vystudoval reálku na Starém Městě a vyučil se u svého otce. V roce 1905 začal studovat chemii na pražské technice. Zároveň pracoval jako obchodní zástupce kartáčnické firmy, která v roce 1916 zkrachovala. Následně odešel na další studia do zahraničí, procestoval Německo, Belgii a Švýcarsko, kde sbíral životní zkušenosti. V Mnichově navštěvoval kabaretní představení, které se mu velmi zalíbilo, a když se vrátil domů, začal od roku 1910 jako kabaretní zpěvák a herec vystupovat v Praze. Brzy nato hrál v proslulém kabaretu Červená sedma, později se stal jeho ředitelem a řídil také kabaret Rokoko. Tehdy napsal dílo Jak se dělá kabaret (1917).

Tento obsah se nachází v jedné z našich her Doplňovačka, říjen 2021

Vyzkoušejte si Vaše znalosti v některé z našich her

Hrát

V roce 1915 si vzal za ženu herečku Táňu Krykovou, která později pracovala jako sochařka. Bydleli na Jiráskově náměstí v domě, kde rovněž žil a pracoval spisovatel Jan Drda. Mají zde společnou pamětní desku. Jeho žena zemřela kvůli komplikacím po operaci žlučníku na konci druhé světové války.

Po skončení první světové války Bass pracoval jako novinář a potom začal tvořit literárně: Případ čísla 128 a jiné historky (1921), Klapzubova jedenáctka (1922), která byla i zfilmována, Potulky pražského reportéra (1929), To Arbes nenapsal, Vrchlický nebásnil (1939). Nejvýznamnější a také nejslavnější díla napsal během druhé světové války: Lidé z maringotek (1942), stejnojmenný film vznikl v roce 1966 a Cirkus Humberto (1941). Podle této slavné knihy natočil František Filip velmi oblíbený televizní seriál. V letech 1933–1938 Eduard Bass působil jako šéfredaktor Lidových novin.

Zabýval se také historií a sepsal dílo mapující události kolem revolučního roku 1848 v Evropě Čtení o roce osmačtyřicátém (1940). Po jeho smrti byly ještě vydány další knihy, např. Kukátko (1970), životopisná koláž sestavená z pozůstalosti Moje kronika (1985) nebo Koráb pohádek (2016).

Eduard Bass zemřel nedlouho po skončení války na srdeční onemocnění a je pochován na Vyšehradském hřbitově v hrobu 9-10. Dnes z náhrobího kamene zůstal jen kamenný blok s pahýly kovových úchytů. Původně měl představovat redaktorský stůl posetý tiskařskými značkami a položené brkové pero. Tato bronzová plastika sochařů Josefa Adámka a Evy Krskové a architekta Rudolfa Hadraby však byla odcizena.