František Sequens: Zavraždění svatého Václava, bazilika sv. Ludmily, náměstí Míru

V bazillika sv. Ludmily na náměstí Míru je postavena na půdorysu kříže. Severní i jižní zeď příčné lodi zdobí významné vitraje ve velkých oknech.

Donátorem  monumentálního okna v jižní zdi transeptu chrámu byl Alois Bureš, stavitel a pozdější starosta města Královské Vinohrady, takže se nabízí vysvětlení, proč je v tak významném okně umístěn vedle svatého Karla Boromejského, svaté Anny a svaté Marty i svatý Alois. Toto okno tvoří se stejně velkým oknem Mučednická smrt svaté Ludmily v severní zdi transeptu přímý tematický protějšek.

Zavraždění svatého Václava bratrem Boleslavem I. je jednou z nejvýznamnějších událostí české historie. Tato tragická bratrovražda zásadně formovala českou státnost a stála u zrodu svatováclavského kultu. Podle tradice a historických pramenů se tak stalo v pondělí 28. září 935 (podle starší literatury v roce 929). K vraždě došlo u dveří tehdejšího kostela sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Paradoxně sám Boleslav I. později nechal převézt Václavovy ostatky do Prahy do rotundy sv. Víta a přispěl tak k tomu, že byl Václav uctíván jako mučedník a věčný ochránce země české. Dramatickou scénu zachytil na kartony malíř František Sequens a do vitraje ji převedl sklomalíř Jan Veselý, jehož karlínská firma Sklomalba Jan Veselý se v první polovině 20. století specializovala na umělecké malované vitráže a sakrální sklomalbu.

Čelný český představitel tzv. náboženské malby František Sequens začal v roce 1852 studovat na pražské Akademii, odkud přešel na Akademii do Mnichova, kde studoval u profesora Kaulbacha a poslední rok pak absolvoval na Královské akademii výtvarných umění v Antverpách. V roce 1860 se vrátil do Prahy. Na Klarovo stipendium potom strávil v Itálii tři roky a ještě dva další pak na stipendium státní. V Itálii se sblížil s hnutím nazarénů, romantických malířů náboženských obrazů. Pod jejich vlivem změnil svůj přístup k umění a přeorientoval se z historické malby na církevní. V roce 1880 se stal profesorem pro malířství náboženské a dějinné na pražské malířské akademii, kde zastával i funkci rektora. Mezi jeho žáky patřili mj. Luděk Marold, František Kupka, Maxmilián Pirner a necelá stovka dalších. V roce 1890 se stal členem České akademie věd a umění. Podílel se na výzdobě celé řady církevních i světských staveb v Čechách. Věnoval se i restaurování nástěnných maleb v mnoha kostelech a kaplích.

Pochován je Vyšehradském hřbitově na 8. oddělení, v hrobě č. 28.

Vitráž a vitraj je zasklení oken do olověných pásků. Vitráž (vitrage) je jakákoliv výplň okna nebo dveří z barevných skel, kterou může zhotovit i sklenář. Vitraj (vitrail) je umělecké dílo vytvořené umělcem a od vitráže se může lišit i tím, že je část výplně na sklo domalovaná, například obličeje. V bazilice sv. Ludmily se tedy nacházejí vitraje, ale hovoříme-li o této výzdobě jako o vitrážích, není to chyba, protože každá vitraj je současně i vitráž, ale ne každá vitráž je vitraj.