Robert Mayr-Harting

Narodil se v Aspernu u Vídně. Jeho otec byl nobilitován v rámci Rakouska-Uherska, čímž Robert získal predikát "rytíř von". V hlavním městě Rakouska vystudoval rovněž gymnázium a právnickou fakultu. Pracoval na ministerstvu spravedlnosti a v r. 1901 se habilitoval v oboru římského a občanského práva. Jako mimořádný a řádný profesor působil na tehdy mladé ukrajinské univerzitě v Černovicích v Bukovině. Odtud odešel v r. 1909 na německou Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Nástupní přednáška ze 3. května 1909 v Karolinu byla na téma „vývojů a návratů v právních dějinách“ a byla připravena tak, aby doložila praktickou užitečnost znalosti právních dějin.

Prvním pražským bydlištěm rodiny, která měla dvě děti, byl nový dům na Palackého nábřeží, dnes Rašínově nábřeží) č. 70/1980 na Novém Městě, který vystavěl Vácslav Havel jako jeden ze souboru nájemních domů (společně s domem U dvou tisíc). Odtud se přestěhovali do Sokolské 54/1791 u dnešního náměstí I. P. Pavlova , naproti  Lékařskému domu. Brzy změnili bydliště do ulice K Městskému sadu, dnešní Washingtonovy č. 3/1760, poblíž Václavského náměstí a  Hlavního nádraží. Odtud se rodina na delší období přestěhovala do Všehrdovy ulice č. 2/560 na Malé Straně.

Mezi léty 1913–1914 a 1930–1931 byl Robert Mayr-Harting děkanem právnické fakulty a v letech 1921–1922 rektorem celé německé univerzity. Kromě politické činnosti se totiž významným způsobem věnoval vědě. Ocenění získala jeho práce o soustavě občanského práva. Podílel se také na vydávání odborného časopisu Prager juristische Zeitschrift, byl členem Německé společnosti pro vědy a umění v Čechách. Pro svou spolupráci s československými představiteli se stával terčem nacionalistů z řad profesorů, kteří na fakultě působili.  

V parlamentních volbách v r. 1920 získal Mayr-Harting senátorské křeslo v Národním shromáždění ČSR za německé křesťanské sociály a zasedal zde do r. 1925. V r. 1922 prosadil na sjezdu německé křesťansko-sociální strany DCV politický aktivismus, který představoval spolupráci německého obyvatelstva s Československou republikou. V parlamentních volbách r. 1925 byl zvolen do poslanecké sněmovny Národního shromáždění. V roce 1926 vstoupili němečtí ministři do vlády, Mayr-Harding se stal mezi léty 1928–1929 na rok ministrem spravedlnosti ve vládách Antonína Švehly a Františka Udržala. Mandát v dolní komoře obhájil opět ve volbách v r. 1929 a 1935, poslancem byl do r. 1938, kdy se stáhl z politického i veřejného života. 

Mayr-Harting i po odchodu z vlády patřil mezi tzv. státotvornou opozici a zprvu spolupráci s Henleinovou Sudetoněmeckou stranou odmítal. Nakonec 29. března 1938 přestoupil společně s ostatními poslanci a senátory do poslaneckého klubu Sudetoněmecké strany. V roce 1938 svoji politickou kariéru ukončil a jako politicky nespolehlivý profesor byl penzionován. Po válce v Praze nicméně zůstal a žil v Koperníkově ul. 8 poblíž Havlíčkových sadů.

František Weyr, český právník, právní filosof, státovědec a statistik, zakladatel tzv. normativní teorie právní a brněnské právnické fakulty (jejímž byl prvním děkanem dlouhá léta profesorem), o Mayr-Hartingovi zmínil, že byl vždy přesvědčeným antinacistou, nicméně obával se o osud Němců po prohrané válce. Ani zdaleka nepřipouštěl možnost jejich hromadného odsunu.

Robert Mayr-Harging zemřel v Praze necelé dva týdny po politickém převratu, tzv. Vítězném únoru 1948.