Václav Klaus

Rod Klausů je doložen už od konce 18. století v obci Mileč u Nepomuku, kde dodnes stojí rodová chalupa. Otec Václav byl účetní a pomáhal při stavbě železnic a silnic v Podkarpatské Rusi. Po přestěhování do Prahy se seznámil s Marií, pokladní a průvodkyní, které příležitostně skládala básně. Oddáni byli ve vinohradském Husově sboru. Po synu Václavovi se jim narodila dcera Alena, která v r. 1968 emigrovala do Švýcarska.

Václav Klaus prožil dětství v Praze 2, v bezprostředním okolí Tylova náměstí. Navštěvoval školu v Londýnské ulici. Jako čtyřletý zažil spojenecký nálet v únoru r. 1945, kdy bylo v bezprostředním okolí zbořeno nebo poškozeno množství budov. V témže roce se zúčastnil během Pražského povstání stavby barikád před domem na rohu Jugoslávské a Bělehradské ulice, kde rodina bydlela. Boj o rozhlas probíhal nedaleko. Tyto události jej ovlivnily natolik, že později byl jako politik ostražitý vůči Německu a zmiňoval, že se narodil v Protektorátu Čechy a Morava. Zásadně odmítal prolomení Benešových dekretů.

Jako dítě zpíval Václav v Dětském pěveckém sboru Československého rozhlasu, hrál ligový basketbal, např. ve Slavoji Vyšehrad a v dalších klubech. Na VŠE vystudoval ekonomiku a zahraniční obchod a nastoupil do Ekonomického ústavu Československé akademie věd. Studijní pobyty absolvoval v Itálii a USA. Po návratu získal titul kandidát ekonomických věd. Pod pseudonymem Dalimil publikoval sloupky v Tváři a v Literárních novinách. Po Pražském jaru 1968 byl nucen opustit vědeckou kariéru. V téže době se oženil se Slovenkou Lívií a postupně se jim narodili synové Václav (1969) a Jan (1974). Roku 1970 nastoupil Václav Klaus do Státní banky československé. Od r. 1979 pořádal ekonomické semináře a kvůli tomu jej začala sledovat Stb, byl na něj veden svazek, a v r. 1986 bylo pořádání jeho seminářů znemožněno.

Od r. 1987 pracoval Václav Klaus v Prognostickém ústavu ČSAV a těsně před Sametovou revolucí cestoval i do západních zemí, kde obhajoval nutnou politiku ekonomických reforem. Bezprostředně po revoluci  se dostal do Občanského fóra jako osobnost mimo disidentské a umělecké prostředí. Od 10. 12. 1989 působil ve vládě Mariána Čalfy ve funkci ministra financí. Stejnou funkci zastával v r. 1990, již ve vládě České a Slovenské federativní republiky, od r. 1991 v roli jejího místopředsedy. Od r. 1992 zastával funkci předsedy vlády. Mimo jiné se významnou měrou podílel na přeměně socialistické ekonomiky v kapitalistickou, na rozdělení Československa i na formování politické scény transformací Občanského fóra a vytvořením pravicové Občanské demokratické strany, jíž se stal v r. 1991 předsedou. Strana následně v r. 1992, po spojení s KDU, s přehledem zvítězila v parlamentních volbách. 

Václav Klaus za své vlády nebyl nakloněn církevním restitucím a v r. 1993 je ODS na dvě desetiletí zablokovala. Tento politik stál také za rozběhnutí privaizace, kdy byly přijaty zákony o malé privatizaci (1990) a velké privatizaci (1991).

Již od r. 1990 rostlo napětí mezi českou a slovenskou politickou reprezentací. Slovensko požadovalo větší autonomii, ekonomická situace se zde radikálně zhoršila a Václav Klaus se na Slovensku stal značně nepopulárním. Další napětí přinesly parlamentní volby v r. 1992. V Česku vyhrála Klausova ODS a KDS, na Slovensku Mečiarova HZDS a oba politici se stali předsedy svých republikových vlád. Zmenšil se vliv federální vlády i prezidenta Václava Havla. Klaus a Mečiar se dohodli na konání referenda o budoucím uspořádání státu, nicméně k němu nikdy nedošlo. Situace se vyhrotila v červnu 1992, kdy nebyl Federálním shromážděním, díky bojkotu slovenských poslanců, zvolen prezidentem Václav Havel. V červenci Slovenská národní rada přijala deklaraci svrchovanosti a dosavadní prezident Václav Havel rezignoval. V listopadu byl učiněn první krok k zániku federace. Československo tak zaniklo 31. 12. 1992. 

Po rozdělení Československa převzala k 1. 1. 1993 Klausova vláda vládu již samostatného státu. V roce 1996 podala přihlášku do Evropské unie. Téhož roku ODS opět vyhrála, nicméně úspěch ČSSD s Milošem Zemanem jí umožnil složit pouze menšinovou vládu. Václav Klaus sice v té době čelil kritice spolustraníků, i tak obhájil post předsedy strany. Od roku 1997 se začala projevovat ekonomická krize, Klausova vláda přijala úsporné balíčky, došlo k měnovému otřesu. Klaus čelil vnitrostranické kritice, ministr vnitra Jan Ruml a další požadovali svolání mimořádného sněmu ODS. Jan Ruml později z vlády odstoupil a žádal odstoupení Klause z vedení strany. Jednalo se o tzv. Sarajevský atentát, neboť Klaus v té době v Sarajevu pobýval.  Dne 30. listopadu 1997 podal premiér Klaus demisi a pověření sestavit poloúřednickou vládu obdržel guvernér ČNB Josef Tošovský.

V roce 2022 oznámil Václav Klaus ambici zúčastnit se prezidentských voleb. V roce 2023 byl ve 3. kole zvolen prezidentem republiky. V roce 2008 byl ve třetím opět těsně zvolen prezidentem, kdy soupeřil s protikandidátem, ekonomem Janem Švejnarem.  

V roce 2012 založil Václav Klaus se svými syny a kancléřem Jiřím Weiglem studijní a výzkumnou společnost Institut Václava Klause. V témže roce byl na Klause spáchán atentát, nicméně vyvázl jen s drobným zraněním. Jako důvod pro atentát uvedl útočník špatný stav politické scény v ČR. 

V březnu 2013, na konci Klausova prezidentského období, schválil Senát PČR návrh na podání ústavní žaloby na něj za velezradu. Šlo o vůbec první žalobu na prezidenta za existence České republiky. Obsahem obžaloby byly například tyto důvody: kontroverzní amnestie v r. 2013, otálení s podpisem dodatku k Evropské sociální chartě, nerozhodnutí o jmenování soudcem Petra Langera, nepodepsání dodatku Lisabonské smlouvy a další. Ačkoliv Ústavní soud žalobu projednával přednostně, bylo řízení zastaveno, neboť prezident Klaus již nebyl ve funkci.. Druhé prezidentské období skončilo 7. 3. 2013 a následující den proběhla inaugurace Miloše Zemana.

Co se týká akademické kariéry, v r. 1991 se Václav Klaus habilitoval na Fakultě sociálních věd UK jako docent ekonomie. V roce 1995 byl jmenován profesorem pro obor financí na Vysoké škole ekonomické a zde přednášel  „Principy ekonomického myšlení“, později vedl seminář „Transformační procesy v České republice“ na Masarykově univerzitě. Kurz zaměřený na transformační procesy v ČR dlouhodobě vede také na Národohospodářské fakultě VŠE. 

V současné době žije Václav Klaus v Praze 6 na Hanspaulce.