Jan Ruml

Jan Ruml se narodil 5. března 1953 v Praze-Podolí jako syn komunistického novináře, později disidenta, signatáře Charty 77, politického vězně a poslance Jiřího Rumla. V raném dětství žil s rodinou ve Východním Berlíně, kde otec působil jako korespondent Československého rozhlasu, a zde byl svědkem budování tzv. Berlínské zdi (v srpnu 1961). Po maturitě v r. 1972 se čtyři roky hlásil na vysoké školy různého zaměření, ale z politických důvodů ho vždy odmítli přijmout. Proto začal pracovat v manuálních profesích. Podepsal Chartu 77, později působil jako jeden z koordinátorů Charty, kontaktních osob a distributorů samizdatu. V r. 1979 zorganizoval tzv. druhou vlnu VONS (Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných) a koordinoval tzv. kurýrní kamionovou poštu mezi Prahou a londýnským nakladatelstvím. Po udání a zadržení jednoho z kamionů StB (v dubnu 1981) strávil spolu s otcem a dalšími šesti disidenty rok ve vyšetřovací vazbě. Po propuštění pokračoval v disidentské činnosti (vydávání samizdatových Lidových novin, Originálního videojournálu a antikomunisticky orientované revue Sport, Hnutí za občanskou svobodu aj.).

Dne 18. listopadu 1989 založil s přáteli ze samizdatu Nezávislé tiskové středisko, základ pozdějšího týdeníku Respekt, jehož se stal prvním šéfredaktorem. Působil v Občanském fóru,  spolupracoval s Václavem Havlem. Stal se náměstkem federálního ministra vnitra (duben - červen 1990). V letech 1992‒1997 byl ministrem vnitra samostatné České republiky a v letech 1996‒1998 poslancem Parlamentu ČR. V tomto období odpovídal za zásadní kroky demokratické transformace Ministerstva vnitra ČR, policie a tajných služeb. Na jaře 1992 vstoupil do Občanské demokratické strany, kde měl mimo jiné roli zprostředkovatele při jednáních mezi prezidentem Václavem Havlem a předsedou vlády Václavem Klausem. Podporoval základní cíle vlády, ale kritizoval její ekonomickou technokratičnost a vystupoval proti jejím sporným krokům (např. způsobu privatizace českého petrochemického průmyslu). Dne 28. listopadu 1997 vyzval spolu s ministrem Ivanem Pilipem tehdejšího předsedu strany Klause k odstoupení z důvodu nekalého financování strany v době jeho cesty do Bosny (tzv. Sarajevský atentát).

Na kongresu v Poděbradech v prosinci 1997 kandidoval na předsedu Občanské demokratické strany, neuspěl, založil však samostatnou liberální stranu Unie svobody, jejímž se stal předsedou. Jan Ruml se podílel také na projektu koalice čtyř malých stran, tzv. Čtyřkoalici, proti „opoziční smlouvě" usilující o změny ústavního systému ve prospěch velkých stran. Za Čtyřkoalici byl v roce 1998 zvolen do Senátu ČR, kde působil od roku 2000 také jako místopředseda pro zahraniční věci a podporoval projekty zaměřené na obranu lidských práv v autoritativních režimech. Během tzv. televizní krize na přelomu let 2000 a 2001 se ubytoval spolu se stávkujícími redaktory v budově České televize, aby státní orgány nemohly zakročit silou. V roce 2004 se stáhl z politiky, dokončil studia práv a pracoval v oblasti firemního etického poradenství a na projektech neziskových organizací. Poskytoval zkušenosti s českou demokratickou transformací kubánským studentům univerzity v Miami. V roce 2006 sehrál důležitou roli při záchraně časopisu Respekt a stal se na dva roky předsedou jeho dozorčí rady.

Působil ve společnosti SHERLOG. Od r. 2010 byl několik let členem Strany zelených v Praze 2. V roce 2018 byl zvolen do zastupitelstva Prahy 2 za STAN. Je ženatý a má dva syny, s rodinou často pobývá na chalupě v jižních Čechách.