František Antonín Novák

Rodák z Těšínska se jako chlapec odstěhoval s rodiči do Plzně. Miloval přírodu, zajímal se o rostliny a už na obecné škole se stal nejmladším členem plzeňského Přírodovědného klubu v Plzni, s nímž se jako žák měšťanky účastnil exkurzí. Gymnázium absolvoval v Roudnici nad Labem, poté přešel do Prahy, kde strávil svůj další život.

Přitahovala ho chemie, možná kvůli zálibě ve fotografování, kterému výtečně rozuměl technicky i umělecky. Začal chemii studovat (1912); léta válečného nasazení (1916-18) proběhla ve znamení tohoto profesního zaměření - chemik v cukrovaru v Dobrovicích u Mladé Boleslavi a v lihovaru v Roudnici. Když skončila Velká válka, rozhodl se plně věnovat botanice. Ihned po absolutoriu r. 1919 zůstal s titulem doktora filozofie jako asistent významného vědce prof. Karla Domina na Farmaceuticko-botanickém, resp. Botanickém ústavu. V budově v Benátské ulici 2, kde je od roku 1912 rovněž sídlo České (Československé) botanické společnosti, pracoval i bydlel. (Pozn.:ve stejné budově pracoval také významný vědec, pedagog, politik a odbojář, zakladatel přírodních parků v Kanadě, Vladimír Krajina, má zde pamětní desku).

Prof. Domin, ředitel Botanického ústavu a předseda Československé botanické společnosti (ČSBS, resp. ČBS, založena v roce 1912) oceňoval Novákovu schopnost systematické, pečlivé práce, jeho organizátorské a redakční kvality. V roce 1920 byl Novák zvolen do důležité funkce jednatele ČSBS (členem výboru ČBS byl od roku 1912). S činností této organizace, jejímž čestným členem byl jmenován již v roce 1938, byl spojen až do smrti – v posledních dvou letech života vykonával funkci jejího předsedy. Byl také členem Královské české společnosti nauk (v roce 1952 byla násilně včleněna do Československé akademie věd).

V roce 1921 habilitoval ze systematické botaniky, další docenturu získal na Vysoké škole obchodní (1924) v oboru zeměpisného rozšíření užitkových rostlin. V roce 1927se stal mimořádným a později (1934) řádným profesorem systematické botaniky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1928 působil jako vědecký ředitel Lobkovické zahrady v Praze. Prof. Novák dokázal své nadšení a zaujetí předávat jako pečlivý a vlídný pedagog a neúnavný propagátor. V úloze vysokoškolského učitele se intenzivně věnoval výchově farmaceutů a přírodovědců; zvláštní pozornost věnoval léčivým rostlinám. Publikoval také znamenitou učebnici Farmaceutické botaniky (1950).  

Kromě své hlavní specializace se věnoval i morfologii, geobotanice a ekologii. Zejména se zaměřil na studium hvozdíků, přesliček a borovic - některé druhy byly po něm pojmenovány. Po vzniku Československa zkoumal spolu s prof. Dominem rostlinstvo slovenské části Karpat (Malé Karpaty, Vihorlat). Aby se vyhnul jisté profesní rivalitě s představeným, Novák (tolerantní a klidný člověk) se od 1923 zaměřil na balkánskou květenu. Floristické bádání orientoval povětšinou na oblast Srbska a Bulharska, kde se stal zahraničním členem organizace Bulgarsko botaničesko družstvo. Při výzkumných výpravách (do r. 1941), z nichž vytěžil fytogeografické publikace, mu pomáhala jeho náklonnost k horolezectví: aktivně sportoval a podnikal výstupy až do vysokého věku. 

Prof. Novák ze své vědecké činnosti vytěžil přes čtyři sta taxonomických a ekologicko-taxonomických záznamů, početných studií a příspěvků, vědeckých i popularizačních statí, řady monografií a vysokoškolských učebnic. První velké kompendium, mimořádně obsáhlou dvoudílnou Systematickou botaniku pro Rostlinopis vydávaný nakladatelstvím Aventinum, napsal v prvních válečných letech. K této práci se vrátil na sklonku života v rovněž opulentní příručku Vyšší rostliny (1961), „poslední opravdové česky vydané monografii celosvětového systému cévnatých rostlin“. Na některých knihách spolupracoval s geniálním malířem květin a kytic Karlem Svolinským: Rostliny I–III (1935-1940, edice Naše příroda v obrazech) a Horské rostliny (1942).

Společně s Jaromírem Klikou, Karlem Šimanem a Bohumilem Kavkou napsal ve své době velmi úspěšnou publikaci Jehličnaté (1953). Jeho nejpopulárnější dílo představuje fotografický Velký obrazový atlas rostlin (Praha 1965), k němuž sám pořídil snímky. Krátce po Novákově smrti knihu vydalo české nakladatelství Artia ještě v mnoha jazykových mutacích. Stala se celosvětovým bestsellerem a objevila se i japonštině a islandštině. V roce 1971 vyšla ještě Novákova kniha Československé přesličky (práci dokončil v roce 1962, pro tisk ji připravil a upravil Josef Holub).

Prof. Novák se stal kmenovým autorem obrazového čtrnáctideníku Naší přírodou (1937-1942). Později řídil botanickou část Chvilek v přírodě (1941–48). Inicioval a organizoval založení měsíčníku Československé botanické listy (od r. 1948), kde byl vedoucím redaktorem. Působil jako výkonný redaktor a administrátor v periodiku Věda přírodní; člen redakční rady v časopisu Ochrana přírody (od 1946) a v časopisu ČSBS Preslia; předseda redakční rady v periodiku Flóra ČSSR. Ochraně přírody a osvětě se věnoval s velkým nasazením. Pořádal botanické exkurze v okolí Prahy, v padesátých letech přednášel v kurzech ochrany přírody pro konzervátory nebo i pracovníky Tatranského národního parku.

Poválečné roky prof. Nováka vyplnila hlavně organizační, administrativní a pedagogická aktivita. Byl zvolen děkanem Přírodovědecké fakulty, ředitelem Botanické zahrady UK a Botanického ústavu. V jeho budově při areálu univerzitní zahrady, ponořené do zimního klidu, také tiše zemřel za psacím stolem. 

Svoji obdivuhodnou knihovnu čítající na 13 000 položek, v níž shromáždil publikace a separáty z celého světa (nezřídka opatřené odbornými poznámkami) s pečlivě vedenou kartotékou odkázal České (Československé) botanické společnosti. Badatelova rukopisná pozůstalost je uložena v Ústředním archívu AV ČR v Praze.