Zuzana Peterová (Vinohrady)

Rodina Zuzany Schneiderové-Peterové byla po její matce židovského původu. Babička Gertruda pocházela z Vídně, odkud rodina odešla do Plzně a později do Prahy. Během druhé světové války zahynulo ve vyhlazovacích koncentračních táborech na šedesát příbuzných, přežily pouze Zuzanina maminka a babička. Celé dětství dívku provázel pocit, že musí své židovství tajit, aby se nevrátil Hitler a ony nešly do plynu. S babičkou navštěvovala židovský hřbitov v Želivského ulici, kam chodila velice často s babičkou. Odpočívali tam lidé, kteří měli štěstí, že zemřeli ještě před válkou.

V době procesů se Slánským byl Zuzanin otec zatčen a odsouzen jako nepřítel státu. Rodina žila ve veliké bídě, matku se nikdo neodvážil zaměstnat; místo toho čelila častým výslechům. Do bytu pravidelně vtrhali příslušníci Státní bezpečnosti a propátrávali každý kout, rozpárali i dětské hračky. V šedesátých letech byl Miloslav Schneider propuštěn na amnestii jako zlomený člověk. Dlouho nemohl sehnat práci, ale pak dokázal i dálkově vystudovat vysokou školu. Rodina měla možnost vystěhovat se do Izraele, nedostala však povolení. Manželství Zuzaniných rodičů se pod tlakem zlých okolností rozpadlo.

Minulost jejího otce Zuzanu stále provázela. Zpočátku jí nebylo umožněno studovat na gymnáziu, přitom uměla francouzsky a výborně hrála na klavír. Ke studiu byla přijata až na několikátý pokus v roce 1966. Rodina žila ve finanční nouzi, spolužáci Zuzanu šikanovali kvůli minulosti jejího tatínka. V té době se dívka začala více zajímat o židovství, víru a minulost židovského národa: fascinovalo ji všechno, co s nimi souviselo. Babička s maminkou byly velice statečné ženy, které slavily židovské svátky a chodily pravidelně do synagogy, na vzdor slídění tajných.

Jedenadvacátý srpen 1968 zastihl Zuzanu v Západním Berlíně. Byla ve druhém ročníku na gymnáziu a účastnila se studentské soutěže, do které vyhrála konkurz pořádaný německými filmaři. Na čas uvažovala o emigraci, ale vrátila se do Československa, z něhož se už nikdy neodstěhovala. Její rozhodnutí nezměnila skutečnost, že rodiče se rozvedli a její maminka odešla s novým manželem do Západního Berlína, takže se vídaly jen sporadicky.

Se svým mužem, varhaníkem, se Zuzana, tehdy ještě Schneiderová, seznámila v roce 1969, kdy jí bylo osmnáct let. V témže roce uzavřeli sňatek. Zuzana Peterová odmaturovala na gymnáziu a dálkově vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.  Poté, co získala doktorát na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, obtížně hledala zaměstnání, protože úřady ji měly za potenciálně nebezpečnou sionistku (rodina chtěla přesídlit do Izraele, otec byl vězněn, matka se provdala za izraelského státního občana).

Místo se konečně objevilo v tolerantních Zemědělských novinách. Při práci redaktorky se začal projevovat Zuzanin literární talent. Po roce 1989 navázala spolupráci s časopisem Receptář (vydával ho známý Přemek Podlaha). Při mateřské dovolené po narození dvojčat vystudovala psychologii a psychoterapii. Jedním z impulzů k dalšímu vzdělávání bylo i téma hledání klíče k židovské identitě, k přenosu traumat z generace na generaci a jejich překonávání.

 Zuzana Peterová má čtyři děti, kterým s manželem od dětství vštěpovali povědomí, že rodina je židovská. Jeden ze synů začal studovat na rabína, kterým se později také stal. V její domácnosti nacházejí domov psíci, o nichž umí kouzelně vyprávět. Překonala rakovinu; mnoha lidem s touto chorobou dodala a dodává sílu a vůli s onemocněním bojovat.

V současnosti píše knihy humorné (Můj psí deník aneb Jak přežít s lidmi, 2005; Fatty a Lili - Humor a moudra z gauče a cvičáku, 2020), memoárové (Rabín Feder, 2004; Jak jsme se zbláznili: můj táta Ota Pavel a já , 2001), populárně naučné z oblasti psychologie a psychoterapie, v nichž se dotýká témat rodiny, soužití s pubescentem, partnerských a rodinných vztahů, depresí, pocitů selhání, ztráty milovaného člověka. Často se zaměřuje rovněž na problémy věřících v agnostické až ateistické společnosti.

Pořádá přednášky, na YouTube do Klubu pátečníků přispívá poutavými a zábavnými videoblogy o židovské kultuře. Jako lektorka a trenérka se věnuje zejména zlepšení paměti a pozitivnímu myšlení. Nejen v pražské Židovské obci působí jako psychoterapeutka: účinně pomáhá lidem, které trápí nejrůznější emoční i duševní problémy.

Žije v Šumavské ulici na Vinohradech.