Historické střípky (40): Z vinohradských ulic a náměstí II. (Vinohrady)

„Kokrhaví kohouti mučí městské obyvatelstvo. Jsou většinou nepřirozeně chováni i nedostatečně živeni, proto povykují mnohdy i za noci. Nejpostiženější takovou čtvrtí u nás na Král. Vinohradech jest blok domů mezi ulicemi Táborskou, Vávrovou, Puchmajerovou a Karlovou, kde sestává noční koncert kohoutí z 5-6 partnerů! Upozorňujeme na nepřístojnost místní obecní policii.“ 

Ve volném pokračování červnového střípku se opět vydáme na procházku vinohradskými ulicemi, tentokrát v letech první republiky, přesněji krátce po jejím vzniku. Vinohradská samospráva musela čelit složitým poválečným poměrům, zajistit zásobování města a další základní potřeby jeho obyvatel. Krátce po vzniku republiky samozřejmě ne vše fungovalo tak, jak by mělo. Kupříkladu telefonní přístroje: „Nevstupujte do veřejných telefonních budek, neboť většina přístrojů vůbec nefunguje! O automaty se nikdo nestará, jen když nutno vybírati dvacetihaléře, které klamané obecenstvo vrhá do aparátů – za nic! Veřejné telefony v Praze a předměstích instalovala německá vídeňská společnost. Proč úmyslně nechává přístroje od konce října v úplně nepotřebném stavu a proč porouchané neopravuje, netřeba vykládati.“ V ulicích docházelo k odstraňováním symbolů padlé monarchie. Typickým příkladem byl rakouský orel, který se nacházel na mnoha úředních budovách a školách: „Rakouský orel s habsburskou korunou a celým příslušenstvím symboliky padlé monarchie vznáší se dosud na vrcholné římse budovy České státní reálky v  Ječné ulici, v níž nachází se, jak známo, učebny reálky vinohradské! Nelze-li té doby kamenný znak odstraniti, měl by být aspoň zakryt.“

V roce 1919 noviny oprášily myšlenku na vybudování vinohradských lidových lázní, které by zlepšily hygienické poměry v obci: „Město tak rozsáhlé a rostoucí nemůže být bez lidových lázní. Jediné soukromé lázně v Divišově ulici [dnes Italská ul.] nestačí, ani nejsou úměrně s poměry a dobou vedeny. Obecní projekt jest léta hotov. Hněte s ním a připravte k provedení!“ Asi nepřekvapí, že k realizaci této myšlenky nikdy nedošlo. Ve stejné době trápila Vinohrady zvýšená kriminalita. Loupilo se prakticky všude, ve dne, v noci, v úřadech, domech i bytech: „Neznámí ničemové vyloupili ve středu v noci místnosti bývalého anglického konsulátu v  Jungmannově třídě (nyní Vinohradská ul.), v době války na rozkaz rakouské vlády zapečetěného.“ Nájezdům zlodějů neodolaly ani nedobytné pokladny: „Smělý lup proveden byl v těchto dnech v domě  v Čelakovského ulici. Lupiči, dosud nezjištění, vyloupili tam okresní nemocenskou pokladnu. Užili staré techniky: Nedobytnou pokladnu navrtali, ožíhali, desky odtrhli, vložkový popel vysypali. Uloupená suma obnáší 9.000 korun.“ Dobové poměry ilustruje i následující výzva: „Zostřete policejní dozor na Král. Vinohradech! Hlavně za noci třeba lépe střežit, poněvadž město je plno zlodějů a lupičů. Vlastníci domů, vyzvěte svoje lidi k náležitému prohlížení poschodí, půd, sklepů a dvorků.“  Nebezpečí hrozilo rovněž nočním chodcům, především v okrajových částech města: „Bezpečnost v ulicích vinohradských, ležících na obvodu města nebo poblíže veřejných sadů jest poslední čas opět velmi problematická. Městem pohybující se v celých partách pobudové, kteří útočí na noční chodce, a kde se dá, je i přepadají a olupují.“

Zvýšená kriminalita jistě souvisela s nedostatečným osvětlováním vinohradských ulic. Na vině byla kromě častých poruch osvětlení vlivem léta zanedbané údržby, také nedostatek elektřiny. Noční klid obyvatel nerušili pouze kokrhaví kohouti zmínění v úvodu. Pro zajímavost uveďme, že hlasití opeřenci se nejvíce vyskytovali v lokalitě ohraničené dnešními ulicemi Legerovou, Rumunskou, Lublaňskou a Jugoslávskou. Autor tohoto textu má podezření, že kohouti svým křikem nahrazovali nefunkční vinohradské hodiny: „Hodiny na kostele sv. Ludmily jdou - od té doby, co zemřel jejich tvůrce a reparátor, Václav Kračmer – velmi nesprávně. Měl by se vyhledati jiný hodinář, který by stroj udržoval v chodu. Veřejným hodinám vinohradským dlužno vůbec věnovati zvýšenou péči. Jediné nejdou správně, většina nefunguje…“ Uplynulo několik dalších měsíců a stav vinohradských hodin se zdá se vůbec nezměnil: „Elektrické hodiny na celých Král. Vinohradech opětně nefungují. Nelze-li toho času stroje reparovat, musí být obstarána provisorní náhrada. Velkoměsto nemůže existovati bez veřejných hodin.“ Během dne dokázala vinohradské ulice  řádně oživit také školní mládež: „Hulákající mládež v našich ulicích měla by být učitelstvem kárána a policií stíhána. Uličníci jsou všude, na celém světě, ale taková alotria neprovádějí v městech jistě nikde, jako právě u nás.“

Evergreenem byly stížnosti na kvalitu vinohradské dlažby: „ Korunní třída na Král. Vinohradech bude předlážděna. Jedna z nejhlavnějších ulic našich dostane se konečně do normálnějšího stavu. Práce dlaždičské spolu s vyštěrkováním některých jiných ulic provedena bude jako práce nouzová, státně subvencovaná.“ V průběhu letních měsíců pak byly časté stížnosti na metení ulic za sucha, kdy chodci čelili mračnům dusivého prachu. Kolorit města dotvářel puch odpadků po skončení trhu na Tylově náměstí: „Projděte dopoledne tržištěm po straně západní; morový puch vás ovane z hromad hnijících odpadků, na nichž pasou se hejna jedovatých much. A co když k tomu zadýchá hnusný pisoár, stojící bezprostředně na tržišti!“ Podobně tehdy vypadaly patrně všechny vinohradské záchodky. Svědčí o tom text uveřejněný v listopadu 1919: „Vinohradské veřejné záchodky jsou ve stavu čím dál déle, tím zbědovanějším. Nelze-li té doby prováděti oprav, dbejte aspoň o pravidelné čištění a desinfikování!“ Ovšem často byli za nečistotu v ulicích zodpovědní přímo obyvatelé okolních domů: „Opětují se stížnosti, že obyvatelstvo Král. Vinohrad vysýpá popel a smetí do ulic a veřejných sadů. Zároveň upozorňují se majitelé domů, že jsou povinni opatřiti si řádné náčiní k odklízení sněhu z chodníků a sníh odklízeti nejpozději do půl osmé.“ A upozornění na závěr: „Pumpa v nároží ulic Šafaříkovy a Na Zvonařce je v tak chatrném stavu, že hrozí skácením. Odstraňte nebo opravte!“