Historické střípky (28): O záchodku, který odnesl Mikuláš (Vinohrady)

„Svého času postaven byl na rohu Máchovy a Slovenské ulice veřejný záchodek. Vytyčen byl pěkně na samém rohu, aby došel náležitého povšimnutí. Ale záchodku všímali si nejenom chodci, nýbrž i obyvatelé protějších domů, neboť záchodek nebyl nahoře krytý. Okolnost ta způsobovala někdy zábavu, někde pohoršení, dle toho, jak kdo a jak se na věc dívá.“

Název tohoto střípku může ctěného čtenáře trochu mýlit, ale o pohádku se tentokrát jednat nebude. Následující text není rozhodně pro citlivé nosy a povahy. Podíváme se na Královské Vinohrady z poněkud jiného úhlu, na fungování zdejších veřejných toalet, z nichž se několik, ovšem již s pozměněnou funkcí, dochovalo do dnešních dnů. Stav veřejných toalet nebyl nikdy úplně ideální a jejich použití mohlo být někdy opravdovou výzvou. „V podzemním záchodu naproti Pexiderovi pronikají výkaly skrze zeď z jednoho oddělení do druhého. Zápach, jímž otravováno je okolí, řve přímo: Hygienikové vzchopte se! Marně. Místní obecní správa měla by konečně tento problém zdravotnicko-esthetický vzíti náležitě do rukou! Náměstíčko před Pexiderem, tato vstupní fortna vinohradská, jest místo hodné monumentu a nikoliv záchodového monstra, nad nímž cizinci zůstávají státi s nejposměšnějším úžasem.“ Vylepšit celkový dojem z těchto záchodků nedokázala ani „zahradnická“ úprava na jejich povrchu: „Pexiderovými sady jest zván vrch záchodové krypty, jež původně řešen byl zahradnicky, tj. navezenou prstí a každoročně dokonce palmami osazován. Od té doby však, co spočíváme v lůně matičky Prahy, zpustla krypta  - o podzemí nemluvě - tak, že značí skutečnou ostudu Král. Vinohrad a celého hlavního města.“  Pověstná „hrobka“ se nacházela poblíž křižovatky dnešních ulic Anglické a Bělehradské, naproti továrně na barvy Ignáce Pexidera.

Ale teď zpátky do pohádky! Věřte, nevěřte, záchodek jedné noci ze svého místa zmizel: „Záchodek se jedné krásné noci ztratil, aniž by kdo věděl kam. A poněvadž se to stalo zrovna v noci o svatém Mikuláši, vypravuje se, že záchodek odnes Mikuláš, aby věnoval snad jej obyvatelům jiných končin. Od té doby marně se čeká, kde a jak bude zmizelý záchodek nahrazen.“ Při četbě dobových novin můžeme lehce nabýt dojmu, že by naši předkové byli rádi, kdyby si Mikuláš „odnesl“ také další vinohradské záchodky: „V naší městské tržnici jsou též záchody, ale patrně se těmto zde nelíbí, neboť se počínají silně rozcházeti, tak že lze každému navštěvovateli nahlédnouti skulinami, táhnoucími se od spodu až nahoru zevnitř dovnitř a z jednoho záchodu do druhého. A zámky a kliky jak tam fungují! Že toto záchodkové zařízení stálo hodně peněz, se ví, že nestojí celé zařízení za nic, a že v brzku se rozpadne, o tom se může každý přesvědčiti.“ Noviny škodolibě doporučovaly, aby se zástupci vinohradské radnice ráčili někdy na tyto záchodky osobně podívat. S sebou si měli kromě kapesníku na zakrytí nosu přibalit také desinfekci: „Tržnice je majetkem obce, o kterou pečovati je jejich povinností. Ať si ale současně vezmou s sebou nějaký desinfekční prostředek, aby při ohledání nepadli do mdlob, neboť v tržnici se asi považuje desinfekce za věc zbytečnou. Trochu smradu více či méně, co na tom.“

Další záchodky se nacházely v dnešních Sadech Svatopluka Čecha. Ovšem ne vždy byly v případě potřeby přístupné. V lednu 1914 měli jejich návštěvníci smůlu: „Obsluha záchodku v nepojmenovaných dosud sadech proti ulici Kanálské ve všední dny ani v neděli zavedena není. Záchodek ten, jenž leží na frekventované třídě Jungmannově, a kudy směrem od náměstí krále Jiřího ku Praze a v opačném směru z Prahy k Olšanům prochází na tisíce passantů, má kromě veřejně přístupného pissoiru pro pány také kloset pro pány a dámy, kloset ten však nyní naprosto přístupný není.“ Vinohradské noviny se přimlouvaly, aby obec jako stálou obsluhu záchodku ustanovila nějakou sociálně potřebnou ženu: „Bylo by záhodno, aby obec postarala se o to, aby na záchodku tom byla ustanovena nějaká žena, která by, jako jest tomu ve vnitřní Praze, měla záchod ten stále na starosti. Vždyť mohlo by to býti přiděleno nějaké almužnici, která by ráda tímto způsobem si přivydělala, a možno říci že o nedělích – ať v zimě, zejména pak v létě – výdělek její by byl slušný. Pouze občasná obsluha záchodku není ničeho platna.“

Stavu veřejných vinohradských toalet nepřispěla ani minimální údržba v letech první světové války a letech poválečných, viz konstatování z roku 1919: „Vinohradské veřejné záchodky jsou ve stavu čím dále, tím zbědovanějším. Nelze-li té doby prováděti oprav, dbejte aspoň o pravidelné čištění a desinfikování!“ Záchodkové poměry se na Královských Vinohradech příliš nezlepšily ani po sloučení obce s Prahou. Naopak se zdá, že stesky na nevábný stav vinohradských toalet v tisku spíše přibyly. Zde za všechny jeden povzdech z roku 1922: „Pro zanedbanost veřejných záchodů vinohradských nemůže se svalovati vina na pražskou radnici, protože ani za samostatné správy místní nebyl tomuto zařízení přes všecka volání tisku a občanstva věnován zřetel téměř žádný. A tak máme u nás veřejné záchody v takové stavu, že by se za ně styděla nejhorší horská vesnice.“ Nechvalně proslulý, za to hojně užívaný, byl záchod na vinohradském tržišti: „Ostudou Král. Vinohrad jsou zdejší veřejné pisoáry, po jejichž opravě a soustavném čištění soustavně voláme. Městská rada usnesla se před časem na opravě nejzanedbanějšího pisoáru na Tylově náměstí. Kde to vězí, že se oprava tato neprovádí, ba že se jako navzdory všem toto pařeniště bacilů, otravující svými výpary vzduch celého tržiště a jeho okolí?“ V tomto případě ale skutečně k jisté nápravě po několika letech došlo: „Nový záchod na Tylově náměstí, byl v těchto dnech kolaudován a účelu svému odevzdán. Současně dán pokyn ke zboření starého kiosku. Nový záchod jest moderní, podzemní, ale nevyniká ani prostorností, ani ventilačním zařízením. Za to vyniká cenou. Stojí bezmála 200.000 Kč.“ Zde raději naše vyprávění ukončíme. Níže čtenář nalezne alespoň několik vyobrazení vinohradských veřejných toalet zachycených na dobových pohlednicích. V některých případech bude jejich nalezení vyžadovat bystré oko. Veřejné záchodky opravdu nebyly tím, čím by se vinohradská obec chtěla chlubit.