Přívoz pod vyšehradskou skálou

Historie: Jan Minařík, olej na plátně, před r. 1901), MMP H 132.617

Vyšehradská skála spadající strmě do Vltavy znemožňovala až do počátku 20. století přímé spojení mezi Prahou a Podolím. Domek převozníka stával pod vyšehradskou skálou až do roku 1900, ulička se jmenovala Hrnčířská. Působila v něm rodina převozníka Augustina Komma, který převzal řemeslo po rodičích. Převozníci zde působili pravděpodobně dva, druhým měl být Autgust Šebesta, který zde pracoval po úmrtí A. Komma v roce 1888.

V době studií na Akademii bydlel v domku v podnájmu malíř Jaroslav Čermák. Spisovatelka  Popelka Biliánová vzpomíná, že zde J. Čermák namaloval obraz Šemíka, skákajícího z Vyšehradské skály. Převozníka zmiňuje ve svém deníku také Franz Kafka, který sem v dětství chodil na nedělní rodinný výlet a dále do Podolí. Jinudy, než lodí, se v té době nedalo přes skálu dostat.

Nahoře na skále vyšehradské hradby, původně středověký objekt a tzv. Libušina lázeň, zřejmě pozůstatky středověkého opevňovacího systému.

Současnost: foto Ondřej Polák, 2009

Vyšehradská skála neztratila příliš ze své majestátnosti ani po vybudování tunelu, umožňujícího propojení nábřeží historické Prahy s Podolím, Braníkem a Modřany. Tunel pod vyšehradskou skálou byl spolu s nábřežím vybudován v letech 1902 – 1905 podle návrhu Viléma Dvořáka a Františka Velicha. Ve středověké budově na skále sídlí dnes městská Galerie Vyšehrad.

Zdroj: publikace Starou Prahou Jana Minaříka (Pavla Státníková, Ondřej Polák), vyd. Studio JB, 2009. Další zajímavosti a fotografie jsou k dispozici v článku z cyklu Pražské příběhy.