Pavel Šrut (Vinohrady)

Pavel Šrut vyrostl v Praze, kde navštěvoval jedenáctiletou střední školu (maturita 1957) a dvouletý abiturientský kurs na Hospodářské škole pro zahraniční obchod (absolvoval 1959). Nějaký čas pracoval jako úředník v podniku zahraničního obchodu Ferromet a jako rekvizitář ve Filmovém studiu Barrandov. V letech 1962–1967 studoval angličtinu a španělštinu na FF UK, v letech 1968–1971 byl redaktorem v nakladatelství Naše vojsko, poté ve svobodném povolání. V letech 1997 až 2002 působil jako kulturní redaktor v rozhlasové stanici Vltava, kde měl na starosti především překladovou poezii.

Básnicky debutoval časopisecky v roce 1960, knižně mu v šedesátých letech vyšly sbírky Noc plná křídel (1964), Přehlásky (1967) a Červotočivé světlo (1969). Šrutova vlastní básnická tvorba ze sedmdesátých a osmdesátých let byla publikována s časovou prodlevou v samizdatu nebo v exilových nakladatelstvích ve výborech Malá domů a Přestupný duben ,  jejich souborná edice vyšla pod titulem Brožované básně (2000). Šrutův návrat do kontextu oficiálně vydávané poezie v 90. letech představuje jeho virtuózně komponovaná básnická skladba Zlá milá (1997), která se žánrově pohybuje mezi vzpomínkovou reflexí a lyrickým deníkem. Tato sbírka, jež vznikla na základě staršího rukopisného souboru Milostné popravy, patří k nejsugestivnějším básnickým výpovědím na archetypální téma  "láska a smrt". Autorova poslední sbírka Papírové polobotky (2001) má povahu skeptické bilance, s trpkým humorem glosující únavu ze života a světa.

„Jistěže občas napíšu dospělou básničku, ale nějak nejsem příznivcem toho typu sbírek, které bez zřetelného záměru shrnou básnění za rok nebo za dva. Musím mít představu nějakého celku. A být nešťastný. Bez tohohle pocitu psát seriózní básně neumím. Každá báseň je stížnost ,“ svěřil se básník v roce 2008.

Šrutova poezie na straně jedné tíhla k reflexi, k ironickému sebezpytování, vyjadřujícímu deziluzi, groteskní paradoxnost  i  osudovost veškerého konání, na straně druhé se její poetika - vlivem autorovy zkušenosti s psaním textů pro děti - vyznačuje rysy jazykové hry a hravosti, blíží se poezii nonsensu, již do jeho veršů vnášela poetika dětských říkadel a rozpočítávadel.  Tvorba pro děti, které se jako překladatel i autor věnoval od šedesátých let (Petrklíče a petrkliky, 1966; Kočka v houslích, 1969; Motýlek do tanečních, 1969), má blízko k hravému nonsensu, inspirovanému anglosaskou literární tradicí, vyznačuje se černým humorem a ironií i jazykovým experimentátorstvím, nápaditým žonglováním s jazykem. Šrutova tvorba pro děti je nesmírně bohatá a mnohostranná, zahrnuje desítky veršů, říkadel pro děti, leporel a omalovánek do dětských časopisů Čtyřlístek, Sluníčko a Mateřídouška (jež publikoval příležitostně v sedmdesátých a osmdesátých letech pod propůjčeným jménem Petr Karmín) ,  pohádek a převyprávěných či přeložených příběhů. K těm nejdůležitějším patří Hlemýžď Čilišnek (s ilustracemi Jiřího Šalamouna, 1983), adaptace anglických, irských, skotských  a velšských pohádek Kočičí král (1989) a Petra Pana (1997), variace na africké příběhy Pohádky brášky Králíka (2007), pohádkový příběh Verunka a kokosový dědek (Brio, 2004) s ilustracemi Galiny Miklínové, a spolu s toutéž ilustrátorkou i slavná trilogie groteskně detektivních románů Lichožrouti (2008, 2010 a 2013), v níž nejen dětem konečně vysvětlil, proč a jak se doma ztrácejí ponožky. Spolupracoval také s rozhlasem a televizí v oblasti tvorby pro děti je autorem desítek rozhlasových a televizních pohádek, dětských muzikálů a hudebních komedií, scénářů k animovaným večerníčkům (mj. Bob a Bobek) i pohádkovým filmům (mj. Lichožrouti, 2016). Z rozsáhlejších textů pro rozhlas měl patrně největší ohlas jeho „dětský muzikál“ Na Silvestra v Helemichli (s písničkami P. Skoumala a J. Vodňanského). Psal též písňové texty pro divadelní inscenace, často na hudbu P. Skoumala, i mnoho písňových textů pro hudebníky a zpěváky M. Prokopa, L. Pospíšila, P. Skoumala a V. Mišíka (a samozřejmě i kapely, s nimiž souviseli – Framus Five, CK Vocal, Etc). Díky těmto básnickým a hudebním skvostům (s Framus Five legendární Bitva o Karlův most, Snad nám naše děti, Nic ve zlým, nic v dobrým, Kolej Yesterday) vstoupilo Šrutovo jméno nejen do širokého čtenářského, ale i posluchačského povědomí. Knižní výbor z jeho písňových textů vyšel pod názvem Kolej Yesterday (1990). Významnou kapitolou Šrutovy literární tvorby byla i jeho bohatá překladatelská činnost především z angličtiny a španělštiny, sahající od Sonetů W. Shakespeara až po poezii R. Gravese, D. Thomase či prózy R. Dahla a S. Rushdieho.  Přetlumočil též texty k muzikálům Muž z La Manchy (1997) a Šumař na střeše (1998).

Pavel Šrut získal v roce 2000 Cenu Jaroslava Seiferta za sbírky Zlá milá a Brožované básně, v roce 2009 Magnesii Literu za první díl Lichožroutů, v roce 2012 mu český PEN klub udělil za mnohostranné celoživotní dílo Cenu Karla Čapka, v roce 2015 obdržel Státní cenu za literaturu. Byl též dvakrát zapsán na Čestnou listinu mezinárodní organizace dětské knihy IBBA (1992, 2006) a je držitelem dvou Zlatých stuh (2004, 2005), ocenění v soutěži dětských knih.

Zemřel 20. dubna 2018 v Praze na infarkt myokardu ve věku 78 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

V posledních letech svého života bydlel v Sázavské ulici č. 14.