Historické střípky (10): Nejen městem obytným byly Vinohrady – II. díl (Vinohrady)

„Starousedlíci vinohradští jsou většinou řemeslníci a obchodníci, kteří před 50-70 lety zahajovali na Král. Vinohradech svou životní dráhu. Jejich počátky byly skoro vesměs skromné, avšak oni svými schopnostmi, přičiněním, vytrvalostí a poctivou prací probojovali se k vítězství. Někteří z nich z malých živností vytvořili velké závody průmyslové, jež jejich synové a vnukové rozšiřovali a zdokonalovali.“

V tomto díle střípků navážeme na naši předchozí exkurzi do světa vinohradského obchodu a průmyslu. Posunume se ale v čase a společně se vydáme do časů první republiky. Stejně jako jiná období naší historie přinášely tyto roky mnohé výzvy, ovšem také nové příležitosti. Nejprve však bylo nutné překonat následky právě skončené války a zorientovat se v nových společenských a ekonomických poměrech. Mladou republiku v prvních letech sužoval nedostatek prakticky všech životních potřeb. Výrobní závody se  často potýkaly s výpadky dodávek elektrické energie.  Stávalo se tak vlivem častých poruch, ale především z důvodu nedostatku uhlí. Jeden takový výpadek postihl pražskou aglomeraci v listopadu 1918: „Katastrofa elektrické energie, která minulého pátku stihla celou Velkou Prahu, jest nedozírná ve svých následcích. Osvětlení sice již jakž, takž opět funguje, ale pouliční dráhy a pohon živnostenský i průmyslný stále ještě váznou.“ Válka přerušila také mnohé obchodní kontakty a odběratelské řetězce, podnikatelé řešili problémy s nedostatkem kapitálu a výrobních surovin. Velkým problémem bylo také všeobecné zdražování prakticky všech základních životních potřeb a výrobků: „O sedm set procent dražší jsou výrobky tiskařské oproti cenám předválečným. Najdou se však neuznalci, kteří nechápou, že stála-li kniha před válkou 5 korun, měla by dnes státi 100 korun. Papír je dnes vskutku dražší zlata, rostou i další režijní náklady i daň z obratu. Buďte uznalí a připusťte, zdražil-li se kdejaký tret 20-50teronásob, aby směl i výplod literární a tiskový státi aspoň 2-3 tolik, jako za dnů předválečných.“

V polovině dvacátých let byly mnohé těžkosti překonány a můžeme dokonce hovořit o krátkém období hospodářské konjunktury, která se mimo jiné projevovala zvýšenou stavební aktivitou. Královské Vinohrady, stejně jako jiné obce, sužoval po válce velký nedostatek bytů. Postupně tak vznikaly projekty družstevního bydlení. Bylo také nutné postavit nové budovy pro množství úřadů a institucí československé republiky. Na Královských Vinohradech v průběhu dvacátých let konečně došlo k parcelaci a následnému zastavění Seidlova pole, po desetiletí ladem ležícího pozemku mezi ulicemi Slezská a Vinohradská. Právě v této lokalitě vzniklo například sídlo Československé tabákové režie, tedy instituce, které spravovala státní tabákový monopol. Monumentálním svědkem této éry je také nedaleký Maceškův palác. Není náhodou, že na Královských Vinohradech působilo mnoho stavitelů a projekčních kanceláří. Významně zde byla zastoupena také stavební řemesla jako zámečnictví, tesařství, instalatérské a topenářské firmy.

Na Královských Vinohradech bychom v období první republiky našli zástupce prakticky všech výrobních oborů, obchodu a služeb: „Dnes jsou na Královských Vinohradech velké obchodní domy, prvotřídně podle světového vzoru zařízené, skvělé módní závody, pro cizince pěkné hotely, při nichž i jinde slušné restaurace a kavárny. U živnostníků i v obchodech lze koupiti solidní místní výrobky a proto možno vším právem tvrditi, že město naše i v tomto ohledu obstojí v každé soutěži.“ Z výrobních podniků byl zastoupen nejvíce lehký průmysl, produkující pestrou škálu výrobků, včetně dílny na výrobu a zasazování umělých očí. Na Vinohradech fungovalo mnoho velkoobchodů: s dřívím, koloniálním zbožím, papírem, barvami, cukrovinkami, čokoládou, vínem apod. Bouřlivě se rozvíjely služby a obory spojené s provozem a údržbou automobilů a motocyklů. Kromě autoopraven bychom zde našli specializované dílny na autosvětla, auto-kamna, autosedlárny, autokufry atd. Pro ustájení plechových miláčků vznikaly účelové stavby – garáže, které motoristům nabízely i další služby, jako např. drobné opravy, mytí vozů apod. Ve třicátých letech bychom na Vinohradech mohli využít služeb garáží „Beránek“, „Centro“, „City“, „Orfeum“, „Sport“, a mnoha dalších.

Po roce 1918 existovalo na Vinohradech také mnoho větších závodů různého zaměření, kde pracovalo několik desítek až stovek zaměstnanců. Mnoho z nich, jak je zmíněno v úvodu, vyrostlo ze skromných počátků, a právě v době první republiky dosáhlo svého největšího rozvoje. V části Královských Vinohradů, která se dnes součástí Prahy 2, bychom v roce 1935 našli tři továrny na pánské a dámské klobouky, několik továren na kovové zboží a nábytek, továrny na margarín, měřící přístroje, osvětlovací tělesa, papírové zboží, parkety, pily a nástroje a mnohé další. Tradičním vinohradským oborem byla již od 19. století výroba uzenářského zboží. Jméno svého zakladatele, Antonína Chmela, nesl největší vinohradský podnik toho druhu, akciová továrna na šunky a uzenářské zboží na Zvonařce. V rozvoji svých firem po roce 1918 s úspěchem pokračovali uzenáři Josef Beránek a Emanuel Maceška. Z menších podniků připomeňme alespoň Norberta Stupku ve Slezské ulici, Františka Seidla v Italské nebo Richarda Hulatu na Francouzské.

Kromě velkých dílen a továren působila na Vinohradech především armáda tisíců a tisíců drobných živnostníků a obchodníků, kteří nabízeli služby a zboží všeho druhu.  Mnoho profesí do dnešních dnů zcela zaniklo nebo práci lidských rukou postupně nahradily stroje. Kolik dnes například znáte deštníkářů? Některé profese byly na vymření již tehdy. Po jednom zástupci eviduje dobový  adresář mezi cínaři, konvaři a ciseléry. Každá vinohradská rodina měla „svého“ řezníka, pekaře, mlékaře, krejčího, ševce… Rozvoji obchodu na Královských Vinohradech významně přispěly zdejší finanční ústavy. Záložna Vinohradská a Městská spořitelna patřily v té době mezi největší finanční ústavy svého druhu v Československu: „..spořitelna jest útočištěm malých a středních střádalů a vysvítá z nich důvěra nejširší veřejnosti, které se ústav těší. Na 161.453 spořitelních knížkách a šekových účtech bylo koncem roku 1928 uloženo Kč 620.467.580.91.“ Skončeme povzdechem, který byl otištěn roku 1929, a který je zdá se stále aktuální: „Žel, že dnes po 80 letech musí ustupovati malý český řemeslník a obchodník před rozpínavostí kapitálu, velmi často kapitálu cizáckému, který uchvacuje nejlepší místa v nejpříhodnějších tepnách obchodních na Král. Vinohradech.“