Adolf Branald (Vyšehrad)

Adolf Karel Branald se narodil v divadelním prostředí. Jeho otec Richard František Branald byl hercem, režisérem a dramatikem, matka Marie Branaldová byla herečkou. V roce 1932 ukončil obchodní akademii (Wikipedia uvádí rok 1929). Střídal různá zaměstnání. V letech 1936 až 1952 pracoval u Československých státních drah, mj. na Masarykově nádraží v Praze. Po roce 1945 působil na ředitelství drah jako tiskový referent. V letech 1952 až 1959 byl redaktorem v nakladatelství Československý spisovatel, od roku 1959 se začal věnovat na volné noze literatuře. V románech ze železničářského prostředí, např. Severní nádraží (1949) nebo Lazaretní vlak (1950) projevil cit pro každodenní pracovní atmosféru, jak dokládají i jeho další prózy Chléb a písně (1952), Dědeček automobil (1955), Král železnic (1959) a knihy reportážního charakteru, např. Ztráty a nálezy (1961), Vizita (1967) či Zrození velkoměsta (1988). Jeho zaujetí divadlem se odrazilo ve vzpomínkových knihách Stříbrná paruka (1947), Skříňka s líčidly (1960), Valčík z Lohengrina (1972), Zlaté stíny (1980) a My od divadla (1985). Do historie československé kinematografie přispěl knihou My od filmu (1988). Zkušenosti redaktora zúročil v knize Andělské schody (1990). Kromě toho napsal i řadu divadelních her pro ochotnické soubory. Jeho romány měly faktografické základy ve skutečných postavách a jejich příbězích. Řada jeho děl byla úspěšně zfilmována.

Adolf Branald byl od roku 1948 členem KSČ, ze strany však v roce 1969 vystoupil a byl postižen zákazem publikování. V roce 1965 získal titul zasloužilý umělec, v roce 1996 mu byla udělena Cena PEN klubu za celoživotní dílo a v roce 2003 Cena Miroslava Ivanova za literaturu faktu. V roce 2008 byl in memoriam vyznamenán Medailí Za zásluhy I. stupně.

Adolf Branald bydlel svého času ve vyšehradské  Vratislavově ulici ve druhém patře domu čp. 67/17. Pochován je na Vyšehradském hřbitově v hrobě č. 11-73.