Oskar Baum (Vinohrady)

Oskar Baum pocházel z plzeňské židovské rodiny. Od dětství byl slabozraký, v jedenácti letech v důsledku studentské šarvátky oslepl úplně. Vystudoval hudbu ve slepeckém ústavu ve Vídni, po složení státní učitelské zkoušky odešel do Prahy. Díky své houževnatosti a podpoře rodiny i přátel se dokázal zapojit do běžného profesního života, vedle své literární tvorby byl také uznávaným novinářem. V Praze působil zpočátku jako varhaník v Jubilejní synagoze. Od r. 1922 byl hudebním kritikem německojazyčných novin Prager Presse, přispíval také do titulů: Prager Tagblatt, Die Selbswehr, Die Weltbühne, Jüdische Rundschau, Die literarische Welt a dalších.

V r. 1903 se Baum seznámil s Maxem Brodem a patřil poté k „užšímu Pražskému kruhu“, do kterého Brod zařadil vedle sebe, Franze Kafky, Oskara Bauma ještě Felixe Weltsche. Kafka Bauma často zmiňoval ve svých denících a dopisech, obdivoval jeho vyrovnanost navzdory nepřízni osudu a považoval ho za „nezlomného člověka“.

Baum debutoval v r. 1908 sbírkou povídek Uferdasein (Žití na břehu), která tematizuje život nevidomých. Tematika ze života slepců se objevuje i v románech Das Leben im Dunkeln (1909, Život v temnotách) a Ein Veruch zu leben (1926, Pokus o život, česky 1927). Vrcholem jeho tvorby představuje román Die Tür ins unmögliche (1920, Brána do nemožnosti), ve kterém se věnuje motivům spasitelství bez Boha, které ztroskotává. Baum se ve své tvorbě věnuje i sociálním otázkám, např. nezaměstnanosti, jako v románu Die Schrift, die nicht log (1931, Písmo, které nelhalo). Za tuto knihu obdržel v r. 1932 Československou státní cenu pro německé autory. Poslední Baumovou knižně vydanou knihou byl Das Volk des harten Schlafs (1937, Národ tvrdého spánku), ve které reaguje na pronásledování Židů v nacistickém Německu.

Některé Baumovy texty vycházely jako romány na pokračování. Jeden z nich, který nikdy nevyšel knižně v německém originálu, a byl publikován v českém překladu jako Soud lásky (1931), čerpá z událostí kolem aféry plukovníka Redla. Část Baumova literárního odkazu zůstává dosud nezpracována, protože je zaznamenána v Braillově písmu. Těmto textům se v nedávné době v pražském Židovském muzeu věnovala nizozemská badatelka Emmy van Swaaij.

Koncem 30. let se Baum pokoušel emigrovat do Anglie, nepodařilo se mu však získat všechny potřebné dokumenty. Zemřel na následky operace střev v pražské židovské nemocnici 1. března 1940 a byl tak ušetřen deportace, které se následně nevyhnula jeho manželka Nora.