Ohlédnutí za trolejbusy (Vinohrady)
Vzpomínáte si na trolejbusy? Bývaly vedle tramvají a autobusů součástí systému Městské hromadné dopravy.
Zatímco koňské tramvaje brázdily ulice Prahy od roku 1875, elektrická tramvaj a lanovky se objevily v roce 1891 a autobusy roku 1908 na Malé Straně, tak na trolejbus si Praha musela počkat do 28. srpna 1936. Úvahy o zavedení trolejbusů se objevily sice dřív, ale nedopadlo to. V roce 1901 nabídla Praze firma Ganz a Co. výstavbu elektrického automobilu s vrchním vedením. O rok později přichází Carl Stoll s plánem na bezkolejnou dráhu elektrickou z Prahy do Liboce. A tak bychom mohli pokračovat.
První linka nakonec jezdila ze Střešovic na Hanspaulku. Provoz zajišťovaly tři vozy od třech českých výrobců. Po jednom kusu dodaly vozy továrny Škoda, Praga a Tatra. Pro všechny firmy to byl jejich první trolejbus. Zajímavostí je, že tehdy se ještě jezdilo vlevo. Když se v roce 1939 začalo jezdit vpravo, musely se u trolejbusů předělat dveře a schůdky na druhou stranu.
Na Prahu 2 se trolejbusy dostávají až v roce 1949, kdy se výrazně rozšiřuje celá síť. Koncem února se otevírá trať z Karlova náměstí Žitnou a Anglickou ulicí na náměstí Míru, odkud pokračuje Slezskou a Boleslavskou na Orionku a dál ke Zdravotnímu ústavu.
A právě úsek z Karlova náměstí přes náměstí Míru na Orionku si teď projdeme. Shodou náhod je to i úsek, který byl zrušen jako poslední a projel jím v roce 1972 i poslední pražský trolejbus.
Zastávka 1 – Poliklinika na Karlově náměstí
Budova polikliniky je obložená dlaždicemi, které jsou ale na pár místech děravé. Jako kdyby je někdo provrtal. Nebyli to žádní chuligáni, udělali to stavitelé trolejbusové trati. Přes Karlovo náměstí totiž jezdilo několik linek. Na jedné straně ulice byly sloupy a na druhé se troleje zavěsily právě na zeď polikliniky. Otvory po růžicích tedy takových ozdobných skobách, které sloužily k zavěšení trolejbusových a někde dodnes slouží k zavěšení tramvajových trolejí, tu ale zůstaly dodnes.
Růžice nebo otvory ve zdech po nich najdeme ale i jinde než na Vinohradech. Tyto pozůstatky po zrušených trolejbusových nebo tramvajových tratích jsou dodnes k vidění i v dalších čtvrtích, kde se rušily tramvajové a trolejbusové linky.
Zastávka 2 – Roh Karlova náměstí a Ječné ulice u sv. Ignáce
Růžice pro zavěšení trolejí se objevily nejen na moderní budově poliklinice ale i tady na barokním kostele sv. Ignáce z Loyoly, který dnes nese trolej současných tramvají. Trolejbusy tudy jezdily společně s tramvajemi, které tu dřív vedly prostředkem ulice tak jako všude jinde, protože ulice nebyla jednosměrná.
Trolejbus ale neprojel Ječnou celou. Další trať vedla Žitnou. Do té se z Ječně projelo Štěpánskou. Tou mohl trolejbus pokračovat až na Václavské náměstí, kde byla v horní části velká přestupní stanice. Cestující tam mohli přestoupit na jiný trolejbus nebo tramvaj. Nikoliv však na metro. To začalo jezdit až rok a půl po likvidaci trolejbusů v Praze.
Zastávka 3 - Demínka
Tady dnes jezdí jen tramvaj, ale kdyby tu byl trolejbus, křížil by se s ní. Aby se vedení mezi sebou nezkratovala, tak v místě takového křížení je malý kousek bez proudu. Když tam tramvaj nebo trolejbus zastaví, tak je problém. Pokud jste někdy viděli cestující, jak tlačí tramvaj nebo trolejbus, tak to mohlo být právě kvůli tomu, že se vůz dostal do tzv. izolovaného úseku.
Když je část trati bez proudu v kopci, tak trolejbus nebo tramvaj dojedou bez problémů na místo, kde už zas mají šťávu. Řidiči ale vědí, kde jsou taková zrádná místa a dávají si pozor, aby v nich nemuseli zastavovat.
Zastávka 4 - Roh Slezské ulice a náměstí Míru za sv. Ludmilou
Náměstí Míru bylo do roku 1972 dostupné nejen tramvajemi nebo autobusy ale i trolejbusy. Naopak tu nejezdilo ještě metro, tím se dá z “Míráku” jet až od 12. srpna 1978. Trolejbus sem jezdil ze Strahova. Přijel Anglickou ulicí, která byla obousměrná, projel kolem divadla a pokračoval nahoru Slezskou ulicí. Ani ta tehdy nebyla jednosměrkou.
Trolejové vedení tady bylo zavěšeno mimo jiné i na zdi kostela sv. Ludmily, podobně jako na sv. Ignácovi dole na Karlově náměstí. I tady můžeme růžici pro zavěšení drátů na zeď kostela vidět dodnes. A když půjdete dál Slezskou ulicí, tak podobné růžice uvidíte i na některých dalších domech. Dívejte se pozorně! Seznam míst, kde jsou ještě takové zbytky k vidění, vám dát nemůžeme. Nejde o to, že bychom byli lakomí, ale růžic s opravami fasád ubývá, a tak bychom takový seznam museli neustále přepisovat.
Zastávka 5 - Před Městským soudem ve Slezské ulici
Na některých místech už sice růžice odpadly nebo je někdo sundal, ale zůstaly po nich ještě díry ve zdech. To je i případ budovy Městského soudu. I takové připomínky trolejbusů tady ve Slezské ulici najdeme. Ale pozor, ne každá díra ve fasádě je po trolejbusech.
Na tomto místě byla křižovatka trolejových vedení. Trolejbusy normálně projížděly Slezskou na náměstí Míru nebo obráceně. Ale když byla v centru nějaká uzavírka a nešlo projet celou linku až na Strahov, tak se trolejbusy mohly otáčet tzv. blokovou smyčkou, která vedla Šubrtovou a Římskou ulicí. Trolejbus tak objel blok domů a mohl opět obsloužit trať nahoru k Orionce a dál do Vršovic.
Pravidelně se tu otáčela linka 57.
Zastávka 6 - Bývalá trolejbusová zastávka
Tento kus betonu není pozůstatkem stání pro kontejnery nebo po telefonních budkách. Je to zbytek zastávky trolejbusu, která se jmenovala Šumavská stejně jako tramvajová stanice v souběžné Korunní ulici.
Když se dnes podíváme na Slezskou ulici, tak nám možná přijde úzká a těžko si dovedeme představit, že po ní v obou směrech jezdila auta nebo dokonce trolejbusy. Musíme si ale uvědomit, že tehdy nebyly ulice z obou stran zarovnané parkujícími auty. A když si odmyslíte parkující vozy, tak je Slezská vlastně docela široká.
Zastávka 7 – Roh Slezské a Kolínské u domu číslo 77
Tady je obrubník na křižovatce vykrojený trochu velkoryseji než na ostatních křižovatkách ve Slezské ulici. Díky tomuto většímu oblouku se tady lépe odbočuje třeba popelářům. Kvůli nim se tady ale tento obrubník nedělal. Je pozůstatkem trolejbusové tratě, která tady odbočovala na Žižkov.
Podobné vykrojení obrubníků najdeme i o kousek dál na křižovatce s Boleslavskou. Tam totiž trolejbus odbočoval ze Slezské směrem k Orionce.
A když se podíváme na fasádu domu číslo 77, tak tam najdeme jednu z dochovaných růžic. Je sice omítnutá, takže trochu splývá s fasádou, ale najít ji lze.
Trolejbus jezdil právě tudy Slezskou ulicí ale s přestávkou. Během její opravy vedly trolejbusové linky v letech 1955 a 56 po provizorní trati souběžnou ulicí. Ta se dnes jmenuje Korunní, tehdy byla pojmenovaná po prvním a jediném prezidentovi NDR Wilhelmu Pieckovi.
Zastávka 8 – Orionka
Tady je obrubník na křižovatce vykrojený trochu velkoryseji než na ostatních křižovatkách ve Slezské ulici. Díky tomuto většímu oblouku se tady lépe odbočuje třeba popelářům. Kvůli nim se tady ale tento obrubník nedělal. Je pozůstatkem trolejbusové tratě, která tady odbočovala na Žižkov.
Podobné vykrojení obrubníků najdeme i o kousek dál na křižovatce s Boleslavskou. Tam totiž trolejbus odbočoval ze Slezské směrem k Orionce.
A když se podíváme na fasádu domu číslo 77, tak tam najdeme jednu z dochovaných růžic. Je sice omítnutá, takže trochu splývá s fasádou, ale najít ji lze.
Trolejbus jezdil právě tudy Slezskou ulicí ale s přestávkou. Během její opravy vedly trolejbusové linky v letech 1955 a 56 po provizorní trati souběžnou ulicí. Ta se dnes jmenuje Korunní, tehdy byla pojmenovaná po prvním a jediném prezidentovi NDR Wilhelmu Pieckovi.
Katastrální území
Datum vytvoření: 5.7.2023 22:07
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?
Zpětná vazba
