Čelakovského sady 10, vchod. Zdroj: archiv autorky

Toulky, vzpomínky a příběhy - část 6: Mezi Čelakovského sady a Chodskou (Vinohrady)

Zajímají Vás příběhy domů a vzpomínky na zajímavé osobnosti, které žily na Praze 2? Pojďme se vydat na další sérii toulek s novinářkou a spisovatelkou Blankou Kovaříkovou, autorkou řady zajímavých knih. Na šesté toulce se vydáme po severní části Vinohrad. 

Šestá toulka nás provede severní části Vinohrad, která sousedí s Žižkovem. Trasa zahajuje opět nedaleko náměstí Míru, v Římské ulici.  Podíváme se směrem k muzeu do Škrétovy ulice a do Čelakovského sadů. Poté se vydáme opačným směrem do Chodské ulice a zakončíme v Belgické a Americké. Řadu osobností budete jistě znát, ale dozvíte se mnoho nových zajímavých příběhů. Autorka Blanka Kovaříková, novinářka a spisovatelka, se jim dlouhodobě věnuje a vydala na toto téma řadu zajímavých knížek (viz závěrečný text Chcete vědět více?). Texty k zastávkám jsou doplněny i množstvím obrázků z archivu autorky. 

K vinohradským vycházkovým trasám v Encyklopedii připravujeme rovněž sérii videodokumentů. V blízké době si tak budete moci trasy projít u obrazovky i s osobním výkladem autorky, podobně jako je tomu u prvních třech toulek v Podskalí.  

Vydejte se s Blankou Kovaříkovou na trasu za příběhy domů a lidí z Prahy 2. Autorka Vás provede ZASTÁVKAMI vycházky svým textem i fotografiemi.

Celková vzdálenost:
Sbalit všeRozbalit vše

Zastávka 1: Římská - nenápadný dům slavných

Sotva by chodce, který směřuje Římskou ulicí od Národního muzea k Českému rozhlasu, napadlo, že za sedmipatrovou stavbou ve stylu strohé moderny s číslem 84/10, která na první pohled působí spíš jako panelák na sídlišti, se skrývá zapomenutý herecký dům.

Zapomenutý proto, že se o něm nikdy nemluvilo na rozdíl od jeho staršího „sourozence“, hereckého domu v Dejvicích ve Velvarské ulici 1650/11. Legendární dům ve Velvarské, kde až do smrti bydlela Stella Zázvorková nebo nedávno zesnulý Ivo Niederle, stavělo bytové družstvo Divadla ABC v letech 1958 až 1960. U zrodu tohoto domu v Římské ulici stálo obdobné družstvo, ovšem zhruba o desetiletí později. Byl dokončen v roce 1969. Objekt se samonosnou betonovou skeletovou konstrukcí byl postaven na parcele, kde předtím stála ruina staticky narušeného domu, jenž musel být zbourán. Předsedou samosprávy se stal jeden z jeho obyvatel Bedřich Zelenka, herec, scenárista, humorista a rozhlasový redaktor. Garsonku tu měl herec Městských divadel pražských Lubomír Lipský, který ji přenechal svému synovi Lubošovi, režisérovi Krátkého filmu, jenž ve svých 40 letech den před Silvestrem roku 1991 zemřel na srdeční zástavu. V šestém patře měl byt další herec MDP Jan Víšek, představitel menších rolí, který zemřel v lednu 1993 v důsledku tragické nehody. Nějaký čas v domě bydlel i klavírista a skladatel Jiří Malásek, Jasněna Nováková, snacha hudebního skladatele Vítězslava Nováka, a kameraman Jiří Stöhr, který v roce 1968 natáčel slavnou studentskou expedici Lambarene a o dvacet let později pak organizoval a točil expedici S Tatrou kolem světa, která ale zapadla ve víru společenských událostí po listopadu 1989. Ve třetím patře obývala garsonku herečka Consuela Morávková, která svého času zamotala hlavu Jiřímu Valovi a později Alfrédu Strejčkovi. Vztahy však nedopadly dobře a nakonec v roce 1979 odešla s lékařem Ivanem Dulíkem do Spojených států, kde se prosadila jako trenérka jógy. V předposledním a posledním patře měli atypický mezonetový byt se střešní terasou Jana Brejchová s Vlastimilem Brodským. Dlouho si ho ale neužili a stěhovali se do nově vzniklé vilové kolonie na Andělce ve Strašnicích.

Římská 10. Zdroj: archiv autorkyŘímská 10. vchod. Zdroj: archiv autorkyBedřich Zelenka. Zdroj: archiv autorkyConsuela Morávková za mlada. Zdroj: archiv autorkyV. Brodský s J. Brejchovou. Zdroj: archiv autorky

Zastávka 2: Škrétova . po stopách Dany Medřické

Ve Škrétově ulici 45/8 bydlela 26 let až do své smrti v roce 1983 herečka Dana Medřická. Nastěhovala se sem s ani ne dvouletým synem Vašíkem a s manželem hercem Václavem Vydrou. V té době byla ještě členkou Městských divadel pražských, ale brzy přešla do Národního divadla. I při svém velkém pracovním vytížení vzorně pečovala o svou rodinu, ráno chodila se psem, pak s Vašíkem do školky, na nákup, do divadla na zkoušku, domů uvařit a večer na představení… Ve „Škrétovce“ na ni dodnes s láskou vzpomínají. Dana bydlela s rodinou ve čtvrtém patře v bytě, který nechal udělat původní majitel domu profesor František Burian, zakladatel československé plastické chirurgie, pro svého syna. Dům dnes spravuje Burianova vnučka Viktorie, která se v roce 1979 provdala za dramaturga Československé televize a bývalou dětskou hvězdu Aleše Košnara. V 50. letech si zahrál u režiséra Václava Kršky malého krejčíka Aliho v pohádce Labakan, Jiří Weiss ho obsadil do hlavní dětské role ve filmu Punťa a čtyřlístek…

Byt Dany Medřické získal v roce 1984 známý restauratér Josef Vladař s rodinou a citlivě jej zrekonstruoval.

Již od druhé světové války v domě bydlel ještě jeden herec – Vilém Pruner. Žil tady se svou manželkou Evou, která vystudovala konzervatoř a občas ji za protektorátu navštěvovala její spolužačka Zorka Janů. Měli dceru Michaelu Prunerovou, která počátkem 60. let vyhrála soutěž Hledáme nové talenty a vystupovala jako zpěvačka s bigbeatovou kapelou Mefisto. Později emigrovala do Německa. Prunera proslavila role frajerského septimána Pošusty v komedii Cesta do hlubin študákovy duše, později působil jako tajemník MDP a nějakou dobu i jako tajemník Karla Gotta v dobách, kdy zpěvák začal jezdit do západního Německa. Byt ve Škrétově ulici opustil až v roce 2010 krátce před smrtí, když byl odvezen do nemocnice.

Škrétova 8. Zdroj: archiv autorkyDana Medřická s rodinou. Zdroj: archiv autorkyProf. Burian s manželkou. Zdroj: archiv autorkyE. Cupák a A. Košnar, Labakan. Zdroj: archiv autorkyJosef Vladař. Zdroj: archiv autorkyMichaela Prunerová. Zdroj: archiv autorky

Zastávka 3: Bytové divadlo nad muzeem

Ulice Čelakovského sady, jak už její název napovídá, lemuje stejnojmenný park. Zatímco ulice spadá pod Prahu 2, sady už patří „jedničce“. Nedávno prošly v souvislosti s rekonstrukcí Národního muzea zaslouženou obnovou. Právě na ně se dívala od roku 1951 z oken svého bytu v domě 433/10 herečka Vlasta Chramostová. O tom, jak se tu ocitla, píše ve svých pamětech. Když v roce 1950 přestoupila z brněnského Národního divadla do Divadla na Vinohradech, neměla v Praze kde bydlet. Zpočátku přespávala po hotelích, až jí jednoho dne starší kolegyně Libuše Freslová, která byla členkou vinohradského souboru již od roku 1923, nabídla podnájem ve svém velkém bytě právě v Čelakovského sadech. Libuše byla vdova (její manžel herec Ludvík Veverka zemřel v roce 1947) a byt pro ni byl nadměrný. Po roce podnájmu si ho pak Vlasta s Libuší jako majitelkou dekretu mohla úředně nechat rozdělit, a získat tak dva pokoje s nádherným výhledem na Muzeum a celou Prahu. Chramostová byla v té době vdaná za Bohumila Pavlince, ředitele brněnského rozhlasu, jenž byl záhy z politických důvodů ze své funkce vyhozen. Herečka se později vdala podruhé, ale pevný vztah našla až napotřetí – s kameramanem Stanislavem Milotou. S ním také v bytě v posledním patře podnikala i představení bytového divadla. Nejvíc vzpomínala na dobrodružné natáčení inscenace Hra na Makbetha na konci roku 1978, kdy měli okna bytu zatemněná jako za války a silné lampy jim vyhazovaly pojistky i akumulační kamna. Jindy přišla uprostřed hry na prohlídku policie, ale i to zvládal její partner s nadhledem, a dokonce příslušníky přiměl, aby se chovali tiše, protože „jeho žena hraje pro přátele Shakespeara a je tam i vzácný zahraniční host, profesor divadelní školy ze Stockholmu.“

Čelakovského sady 10. Zdroj: archiv autorkyČelakovského sady 10, vchod. Zdroj: archiv autorkyVlasta Chramostová. Zdroj: archiv autorkyV. Chramostová a V. Fišar, Don Carlos, DnV. Zdroj: archiv autorkyV. Chramostová a M. Červenka, Honzíkova cesta. Zdroj: archiv autorkyLibuše Freslová. Zdroj: archiv autorkyL. Freslová, Jirásková, Brožová, Hegerlíková, Švabíková. Zdroj: archiv autorky

Zastávka 4: Chodská - Šlitr svoji adresu netajil

Skladatel, malíř, herec i zpěvák Jiří Šlitr nikdy netajil, kde bydlí. Naopak adresu veřejně uváděl v recitálu Ďábel z Vinohrad, takže všechny fanynky věděly, že ho nejspíš najdou v Chodské 1393/13. Do podkrovního ateliéru v činžovním domě, který sloužil zároveň jako byt, často stoupal také Šlitrův nejbližší kolega Jiří Suchý. „Nosil jsem tam maďarský magnetofon, který vážil pětadvacet kilo. Tahal jsem ho nahoru a ten ateliér jsem proklínal. Nikdy jsme netvořili dohromady, nosil jsem mu texty a on na ně pak skládal hudbu. Krátce před smrtí za mnou přišel, že by složil nějakou operu, a chtěl po mně libreto. Proto vím, že se umřít rozhodně nechystal,“ vzpomínal před lety Jiří Suchý. Tragický konec ovšem Šlitra nepotkal na Vinohradech, ale na Václavském náměstí, kde měl v paláci Blaník další ateliér. Na druhý svátek vánoční v roce 1969 se tam setkal se svou obdivovatelkou, mladou studentkou Jitkou, dcerou významného sinologa Borise Michajlova. Byla nadaná na jazyky, jezdila na koni, malovala, psala, měla ráda život stejně jako Šlitr. Jejich smrt způsobil kolísavý tlak svítiplynu a staré topidlo bez pojistky – to byl v té době v Praze častý smrtící nástroj.

Chodská 13. Zdroj: archiv autorkyChodská 13, vchod. Zdroj: archiv autorkyJiří Šlitr. Zdroj: archiv autorkyJ. Šlitr a J. Suchý. Zdroj: archiv autorky

Zastávka 5: Byt plný tenistů

Chodské 1032/27 stojí novobarokní nájemní dům, který byl postaven podle plánů vyhledávaného architekta Josefa Filipovského v roce 1898. Nad portálem se dochoval monogram FR v srdíčku, nad srdíčkem je portrétní hlavička – zřejmě odkaz na majitele domu. Filipovský navrhl i dva krásné domy s historizující fasádou v Korunní 32 a 34, které zdobí sloupy s korintskými hlavicemi, věžičky a další detaily. Jestlipak si toho někdy všimnul zpěvák Milan Drobný, který vyrůstal v Chodské 27 a naproti v čísle 28 bydlela jeho babička s dědečkem a tetou? Milanův otec sloužil jako letecký důstojník v Anglii a posléze byl velitelem vojenského letiště ve Kbelích. Po únoru 1948 musel obor opustit a nastoupit jako pomocný dělník u Armabetonu, když odmítl podepsat přihlášku do strany. Jejich třípokojový byt byl úředně rozdělen tak, že jedna rodina obývala kuchyň a pokoj, druhá dva pokoje a měli společnou koupelnu, záchod a předsíň. Zpěvák na to vzpomíná: „My jsme si pořídili sporák do koupelny, ale většinou jsme místo vaření šli na oběd naproti k babičce. Měli jsme ale štěstí, že k nám byli přiděleni skvělí lidé, manželé Brabencovi. Paní Brabencová byla třetí nejlepší hráčkou v tenisu ve čtyřhře, pak odjeli do Kanady a Pepík Brabenec se tam stal reprezentačním trenérem. Spousta let uplynula, až jsem se jednoho dne seznámil s Petrem Juroszem, světoznámým vyplétačem raket. A když jsem se ho ptal, kde bydlí, odpověděl: Chodská 27 v prvním patře vlevo. Právě v našem bytě!“

Chodská 27. Zdroj: archiv autorkyChodská 27, vchod. Zdroj: archiv autorkyChodská 27, vchod. Zdroj: archiv autorkyMilan Drobný, 1942. Zdroj: archiv autorkyMilan Drobný, TV Mates, Divadlo Semafor. Zdroj: archiv autorkyMilan Drobný. Zdroj: archiv autorky

Zastávka 6: Belgická - tajemství ukryté v trezoru

Prvorepubliková herečka Truda Grosslichtová prožila část svého života až do sňatku s operetním tenoristou a režisérem židovského původu Štefanem MunkemBelgické ulici 130/32. V jejích policejních ohláškách je ale uveden dům číslo 11. Nebýt Tomáše Litery, který tady dříve bydlel a trval na čísle 32, nenapadlo by mě zjišťovat, zda ulice nebyla za protektorátu přečíslována. A byla! Grosslichtovi podle Litery obývali celé první patro dvou identických domů, postavených v roce 1884. „Jejich bytu dominoval padesátimetrový pokoj s bohatou štukovou výzdobou a vysokými stropy. Ve velké koupelně s krásně zdobenými kachlíky byl bidet a ohromná vana stojící na bronzových nohou ve tvaru medvědích tlap. V dalším pokoji byly vykládané parkety a brokátové tapety. V roce 1949 byl byt rozdělen na čtyři jednotky a jednu část získal můj otec, vrchní magistrátní rada JUDr. František Litera. V bytě, do nějž jsem se v roce 1950 narodil, našel zabudovaný trezor a v něm tři dopisy s podpisem Trudy. Trezor zůstal na svém místě až do roku 2000, kdy se v domě namísto nájemníků usadily firmy. Kdysi jsme od něj ztratili klíč, navíc byl zakrytý obrazem… Trezor jsem nechal při svém stěhování vybourat, ale dopisy jsem daroval už někdy v roce 1980 jedné pracovnici Národního muzea,“ vyprávěl mi Tomáš Litera příběh, jehož tajemství zůstalo nerozluštěné.

Belgická 32. Zdroj: archiv autorkyBelgická 32, vchod. Zdroj: archiv autorkyR. Nasková a T. Grosslichtová. Zdroj: archiv autorkyTruda, Aféra plukovníka Redla. Zdroj: archiv autorky

Zastávka 7: Americká - věrná Vinohradům

Herečka Růžena Šlemrová byla neobyčejně věrná, což nebývá u umělců zase tak běžné. Narodila se sice v Plzni, ale od svých 22 let už žila až do smrti v roce 1962 na Královských Vinohradech. Její otec, profesor reálného gymnázia a historik Bedřich Mach, byl v roce 1908 přeložen do Prahy a Růženka s rodiči se tak ocitla na Korunní třídě. Již rok nato se stala členkou Divadla na Vinohradech a zůstala jí až do svého penzionování v roce 1948. Tehdy jí bylo dvaašedesát a klidně mohla ještě hrát. Ostatně ve filmu v té době právě vynikla jako paní Dynderová v Hostinci U kamenného stolu. Za jejím odchodem byly údajně intriky, každopádně se tak alespoň vyhnula nejhorší době, kdy se noblesní vinohradská scéna proměnila na armádní divadlo a řídili ji vojáci v uniformách. Se svým mužem Robertem Šlemrem bydlela v Americké ulici 703/2 v nárožním domě, jehož purizující přestavba z let 1934-5 se příliš nepovedla. Tehdy byl zvýšen o dvě patra a vyzdoben sochou Pallas Athény. Dům byl postaven v roce 1890 na pozemcích bývalé viniční usedlosti Kozanka jen pár kroků od Grébovky. Romantický park si Šlemrovi zamilovali a chodili sem na procházky až do pozdního věku. Do domu se na počátku 20. století nastěhoval sochař Alois Folkmann a nechal si tu upravit prostory na skladiště svých modelů. Folkmann zemřel v roce 1917, ale v sochařině pokračoval jeho syn Hanuš, který se stal rovněž vlastníkem domu. Proto ho vyzdobil sochou od svého otce, k níž zhotovil nápis Památce sochaře Folkmanna.

Americká 2. Zdroj: archiv autorkyRůžena Šlemrová, Vinohradské divadlo, 1932. Zdroj: archiv autorkyRůžena Šlemrová, na cestě do Alžíru, 1936. Zdroj: archiv autorkyPamátce sochaře Folkmanna. Zdroj: archiv autorkyR. Šlemrová, Zdroj: archiv autorky

Chcete vědět více?

Další Toulky, vzpomínky a příběhy s Blankou Kovaříkovou v Encyklopedii

Knížky Blanky Kovaříkové

  • Příběhy domů slavných, Brána 2013, 2. vydání 2019
  • Nové příběhy domů slavných, Brána 2014
  • Příběhy domů slavných i zapomenutých, Brána 2017
  • Retro příběhy, vydala Euromedia Group 2020
Blanka Kovaříková s knihou Retro příběhyB. Kovaříková: Příběhy domů slavnýchB. Kovaříková: Nové příběhy domů slavnýchB. Kovaříková: Příběhy domů slavných i zapomenutýchB. Kovaříková: Retro příběhy

Katastrální území
Odkazy a literatura:
Datum poslední aktualizace: 3.1.2022 18:59
Datum vytvoření: 29.12.2021 16:04

Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Máte návrh na změnu?