Toulky, vzpomínky a příběhy - část 6: Mezi Čelakovského sady a Chodskou (Vinohrady)

Ulice Čelakovského sady, jak už její název napovídá, lemuje stejnojmenný park. Zatímco ulice spadá pod Prahu 2, sady už patří „jedničce“. Nedávno prošly v souvislosti s rekonstrukcí Národního muzea zaslouženou obnovou. Právě na ně se dívala od roku 1951 z oken svého bytu v domě 433/10 herečka Vlasta Chramostová. O tom, jak se tu ocitla, píše ve svých pamětech. Když v roce 1950 přestoupila z brněnského Národního divadla do Divadla na Vinohradech, neměla v Praze kde bydlet. Zpočátku přespávala po hotelích, až jí jednoho dne starší kolegyně Libuše Freslová, která byla členkou vinohradského souboru již od roku 1923, nabídla podnájem ve svém velkém bytě právě v Čelakovského sadech. Libuše byla vdova (její manžel herec Ludvík Veverka zemřel v roce 1947) a byt pro ni byl nadměrný. Po roce podnájmu si ho pak Vlasta s Libuší jako majitelkou dekretu mohla úředně nechat rozdělit, a získat tak dva pokoje s nádherným výhledem na Muzeum a celou Prahu. Chramostová byla v té době vdaná za Bohumila Pavlince, ředitele brněnského rozhlasu, jenž byl záhy z politických důvodů ze své funkce vyhozen. Herečka se později vdala podruhé, ale pevný vztah našla až napotřetí – s kameramanem Stanislavem Milotou. S ním také v bytě v posledním patře podnikala i představení bytového divadla. Nejvíc vzpomínala na dobrodružné natáčení inscenace Hra na Makbetha na konci roku 1978, kdy měli okna bytu zatemněná jako za války a silné lampy jim vyhazovaly pojistky i akumulační kamna. Jindy přišla uprostřed hry na prohlídku policie, ale i to zvládal její partner s nadhledem, a dokonce příslušníky přiměl, aby se chovali tiše, protože „jeho žena hraje pro přátele Shakespeara a je tam i vzácný zahraniční host, profesor divadelní školy ze Stockholmu.“

V Chodské 1032/27 stojí novobarokní nájemní dům, který byl postaven podle plánů vyhledávaného architekta Josefa Filipovského v roce 1898. Nad portálem se dochoval monogram FR v srdíčku, nad srdíčkem je portrétní hlavička – zřejmě odkaz na majitele domu. Filipovský navrhl i dva krásné domy s historizující fasádou v Korunní 32 a 34, které zdobí sloupy s korintskými hlavicemi, věžičky a další detaily. Jestlipak si toho někdy všimnul zpěvák Milan Drobný, který vyrůstal v Chodské 27 a naproti v čísle 28 bydlela jeho babička s dědečkem a tetou? Milanův otec sloužil jako letecký důstojník v Anglii a posléze byl velitelem vojenského letiště ve Kbelích. Po únoru 1948 musel obor opustit a nastoupit jako pomocný dělník u Armabetonu, když odmítl podepsat přihlášku do strany. Jejich třípokojový byt byl úředně rozdělen tak, že jedna rodina obývala kuchyň a pokoj, druhá dva pokoje a měli společnou koupelnu, záchod a předsíň. Zpěvák na to vzpomíná: „My jsme si pořídili sporák do koupelny, ale většinou jsme místo vaření šli na oběd naproti k babičce. Měli jsme ale štěstí, že k nám byli přiděleni skvělí lidé, manželé Brabencovi. Paní Brabencová byla třetí nejlepší hráčkou v tenisu ve čtyřhře, pak odjeli do Kanady a Pepík Brabenec se tam stal reprezentačním trenérem. Spousta let uplynula, až jsem se jednoho dne seznámil s Petrem Juroszem, světoznámým vyplétačem raket. A když jsem se ho ptal, kde bydlí, odpověděl: Chodská 27 v prvním patře vlevo. Právě v našem bytě!“

Herečka Růžena Šlemrová byla neobyčejně věrná, což nebývá u umělců zase tak běžné. Narodila se sice v Plzni, ale od svých 22 let už žila až do smrti v roce 1962 na Královských Vinohradech. Její otec, profesor reálného gymnázia a historik Bedřich Mach, byl v roce 1908 přeložen do Prahy a Růženka s rodiči se tak ocitla na Korunní třídě. Již rok nato se stala členkou Divadla na Vinohradech a zůstala jí až do svého penzionování v roce 1948. Tehdy jí bylo dvaašedesát a klidně mohla ještě hrát. Ostatně ve filmu v té době právě vynikla jako paní Dynderová v Hostinci U kamenného stolu. Za jejím odchodem byly údajně intriky, každopádně se tak alespoň vyhnula nejhorší době, kdy se noblesní vinohradská scéna proměnila na armádní divadlo a řídili ji vojáci v uniformách. Se svým mužem Robertem Šlemrem bydlela v Americké ulici 703/2 v nárožním domě, jehož purizující přestavba z let 1934-5 se příliš nepovedla. Tehdy byl zvýšen o dvě patra a vyzdoben sochou Pallas Athény. Dům byl postaven v roce 1890 na pozemcích bývalé viniční usedlosti Kozanka jen pár kroků od Grébovky. Romantický park si Šlemrovi zamilovali a chodili sem na procházky až do pozdního věku. Do domu se na počátku 20. století nastěhoval sochař Alois Folkmann a nechal si tu upravit prostory na skladiště svých modelů. Folkmann zemřel v roce 1917, ale v sochařině pokračoval jeho syn Hanuš, který se stal rovněž vlastníkem domu. Proto ho vyzdobil sochou od svého otce, k níž zhotovil nápis Památce sochaře Folkmanna.