Vinohradská synagoga, Sázavská čp. 830/5 (Vinohrady)

Historie

Synagoga je budova, která slouží k židovským bohoslužbám. Slovo synagoga je řeckého původu (synagogein znamená shromažďování), v jazyce jidiš se užívalo názvu šul (škola), později, v druhé polovině 19. století, v němčině templ. První synagogy se objevovaly již v 6. století př. n. l., po zboření Šalamounova Jeruzalémského chrámu.

V Čechách se židovské obyvatelstvo mohlo usídlovat mimo určená ghetta až po ekonomických a sociálních reformách po roce 1848, čehož využili hlavně bohatší obyvatelé, nespokojení například v pražském Josefově s hygienou a nedostatkem místa (zde v roce 1880 na výměru 0 ,09 km² žilo 10 668 obyvatel ve 284 domech). Během asanace pražského ghetta (1896–1914), tzn. jeho plošné demolice, se pak přestěhovat museli všichni. Na tehdy nově vzkvétajících Královských Vinohradech se první židovský modlitební spolek ustavil v roce 1880, který se po roce 1890 změnil na samostatnou židovskou náboženskou obec. Po roce 1895 zde žilo přes 3 000 (v roce 1930 přes 6 000) občanů židovského vyznání. Ti v roce 1888 založili Spolek pro zbudování israelského Chrámu. Spolek v roce 1894 objednal návrh synagogy u vídeňského architekta, c. k. stavebního rady a předsedy vídeňské Židovské obce, Wilhelma Stiassnyho, absolventa vídeňské Akademie výtvarných umění u romantických eklektiků Eduarda van der Nülla a Augusta Sicarda von Sicardsburga. Stiassnyho tvorbu charakterizuje užívání historizujícího tvarosloví, které však kombinuje s moderními konstrukčními a stavebními postupy, klade důraz na uplatnění uměleckého řemesla v architektuře. To vše se projevilo na jeho synagogách v Malackách, v Jablonci nad Nisou, v Čáslavi, v Teplicích, na „maurské“ Jubilejní synagoze v pražské Jeruzalémské ulici, ale také na Vinohradské synagoze. Stavba probíhala nadcházející dva roky, mezi lety 1895 a 1896. Stavbu vedl vinohradský architekt a stavitel Karel Horák. Synagopga byla slavnostně otevřena na Vysoké svátky 5657, v září 1896, za účasti mnoha vzácných hostí. 

Popis

Vinohradská synagoga se stala reprezentativní stavbou v orientálně neorenesančním plášti pro 2 000 lidí, tzn. tehdy největší pražskou synagogou. Její průčelí svíraly dvě vysoké věže podobné sloupům z průčelí Jeruzalémského chrámu, včetně atributů popsaných v 1. Knize královské, 7, 15-22: na vrcholech byly posazené vyduté hlavice opletené řetízky, nad nimi „granátová jablka“, na kterých se vypínaly šesticípé hvězdy (místo Šalamounových lilií). Sloupy v průčelí Jeruzalémského chrámu na sebe braly jakýsi symbolický význam, vymezovali posvátný práh - přechod z jedné identity do druhé, z běžného času do duchovního bezčasí. V centru vinohradského průčelí pak byla umístěná ornamentální dvanáctičlenná růžice - symbol 12 kmenů Izraele, stejně jako zodiaku, koloběhu času, opět s Davidovou hvězdou. Na špici tympanonu s reliéfem šestiramenného svícnu byl osazen symbol Mojžíšových desek s Desaterem a s vyzařujícími paprsky. Honosný interiér se vyznačoval bohatstvím materiálů a zdobností. Mramorové sloupy s korintskými hlavicemi podpíraly valenou klenbu chrámu a otevíraly arkádu ženských galerií v patře (ezrat našim). Nejdůležitější místa v synagoze ­­- vyvýšené podium s pultem pro předčítání svitku Tóry (bima, almemor) a schránka na Tóru ve výklenku (aron ha-kodeš), zde v podobě zmenšeniny byzantského chrámu s korintskými sloupy - byla tradičně orientovaná směrem k Jeruzalému a oddělená od ostatního prostoru vždy mříží, zde balustrádou. Po stranách synagogy stály dvě jednopatrové budovy, v jedné byl příbytek rabína a kanceláře obce (kde byl zřízen i Izraelitský matriční úřad na Královských Vinohradech), ve druhé škola a později chlapecký sirotčinec.

Osobnosti spjaté se synagogou

Nejznámějšími osobnostmi, které z tohoto prostředí pocházely, jsou například rabín prof. dr. Gustav Wiener, znalec českého jazyka a překladatel Pavel Eisner (1889-1958), dramatik František Langer (1888-1965) a jeho bratr Jiří (1894-1943), hudební skladatel Jaromír Weinberger (1896-1967), dirigent Adolf Heller (1901-1954), MUDr. Viktor Kaufmann (zemřel 1945) lékař-internista a polyglot, Ruth Bondy (*1923) překladatelka a novinářka. Pravděpodobně se zde vyskytoval i Franz Kafka, jehož snoubenka Julie Wohryzková byla dcerou správce vinohradské synagogy.

Zánik synagogy

Za druhé světové války byla synagoga zavřena a sloužila, tak jako ostatní pražské synagogy, za skladiště předmětů z násilně vyklizených bytů židovských obyvatel. Dne 14. února 1945 při náletu spojeneckého letectva, při kterém bomby zasáhly převážně historickou zástavbu a činžovní domy na Novém Městě a na Vinohradech, byla zasažena i synagoga. Hasičům bylo německými okupačními orgány povoleno hasit pouze sousední budovy, a tak synagoga vyhořela. Její obvodové zdi a věže stály až do roku 1951, kdy byly po zestátnění celého areálu strženy.

Současnost

Na zasypaných základech pak byla postavena základní škola v protobruselském stylu, otevřená 1. září 1961 (architekt Jiří Bláha, Státní ústav pro projektování výstavby hlavního města Prahy, 1957-1961). Ve vchodu školy je umístěna pamětní deska, připomínající zdejší synagogu.