Tančící dům, Rašínovo nábřeží čp. 1981/80 (Nové Město)

Historie

Nároží na Jiráskově náměstí a Rašínově nábřeží  zůstalo nezastavěné od náletu na konci druhé světové války.

Na počátku devadesátých let předložili dva alternativní projekty architekti Vlado Milunič a Jan Línek, ale až po příchodu pojišťovny Nationale Nederlanden po roce 1989 s kanadsko-americkým architektem Frankem O. Gehrym, který si přizval Vlada Miluniče, mohl do poklidného pražského nábřeží vstoupit provokující živý tvar s vykloněnými stěnami a zvlněnými liniemi. Architekti stavbu jasně pročlenili nápadnou dvojicí nárožních věží, korunované průhlednou dutou kupolí z kovu.

Toto heslo se nachází na herní trase Proměny architektury v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Popis

Věže předstupují před průčelí hlavního objemu a evokují pohyb tanečního páru - Ginger a Fred. Dramatická kompozice nároží má však svou ztlumenou ozvěnu na přilehlých průčelích, která jsou půdorysně i vertikálně mírně zaoblena a členěna nejen nepravidelně rozmístěnými okny, ale i zvlněnými linkami, které mají připomínat zčeřenou hladinu řeky, k níž se obracejí. Přestože celek je ovládán především výtvarnou představou, některé rysy stavby byly zároveň i praktickou reakcí na stavební podmínky (skleněný plášť věže například zmírňoval zaclonění výhledů ze sousedního domu, půdorys stavby se musel vyrovnávat s nejasnostmi vytýčení parcely).

Projektování takto tvarově složité stavby bylo novátorské i svou metodou. Nejdříve byl vytvořen trojrozměrný fyzický model, který pak pomocí prostorového skeneru se převedl do digitalizovaných plánů. Na jejich základě pak byly mimo jiné odlévány i jednotlivé betonové díly, které vzhledem k nepravidelnému zakřivení stěn i půdorysů musely mít vždy individuálně modifikovanou formu. Konstrukčně je dům založen na nosném monolitickém železobetonovém skeletu, zatímco plné obvodové stěny jsou sestaveny z 99 prefabrikovaných panelů.

Gehryho a Miluničova stavba je volně tvarovanou sochou, elegantní hrou křivek, pohybu a protipohybu dílčích objemů, výrazem svobodné formální invence. Přesto je jednou z nejukázněnějších Gehryho světových projektů, neboť architekt cítil respekt k síle místního genia loci.