Vodojem na Karlově a přečerpávací stanice, Sokolská čp. 1264/7 (Nové Město)

První vodojem

Vodojem na Karlově byl prvním pozemním vyrovnávacím vodojemem v Praze. Již v roce 1877 byl na pozemku v nadmořské výšce 205 m, vykoupeném od jakýchsi Koscových dědiců, postaven vyrovnávací vodojem. Tento vodojem zaujímal plochu 24 × 17 ,6 m, přičemž výška vody v něm dosahovala 5 ,5 m a jeho zdi byly silné 2 ,75 m. Přirozené filtrovaná voda byla do něj přiváděna ze Žofínské a Novomlýnské vodárny. Vystavěn byl z davelského lomového kamene, zaklenut valenou klenbou a vyzděn cihlovým zdivem, s cementovou hlazenou omítkou. Uvnitř vodojemu bylo ve čtyřech řadách dvacet sloupů z cihel. Vnější stěny byly pokryty zeminou do výše 0 ,8 m.

Dva další vodojemy

V roce 1882 k němu přibyly další dva vodojemy se společným vstupním domkem a následujícího roku pak ještě přečerpávací stanice. Budovy jsou dílem Antonína Wiehla a Karla Gemperleho, který s architektem Wiehlem jako stavitel často spolupracoval. Vany vodojemů provedla firma Hollmann. Technologii dodala firma Märky, Bromovský a Schulz. Tyto vodojemy zásobovaly vodou Staré Město a horní část Nového Města. Každý z těchto vodojemů má plochu 32 ,4 × 24 ,9 m a výšku vody 6 ,1 m. Oba jsou postaveny z lomového kamene, zaklenuty valenou klenbou do 42 sloupků v šesti řadách. Obvodové zdi obou vodojemů jsou silné 3 m. Přestože byly dokončeny v roce 1882, do provozu byly uvedeny až po odstranění závad v září 1884. Do každého vodojemy byl zaústěn výtlačný řad DN 500 mm, který byl zároveň řadem rozvodným, společný vodárnám s vodním pohonem, a kromě toho i výtlačný řad DN 400 mm z Podolí. V roce 1907 byl položen ještě řad rozvodný, společný všem třem vodojemům DN 750 mm a výtlačný řad DN 500 mm byl zrušen.

Vstupní domek a přečerpávací stanice  

Vstupní domek je postavený v novorenesančním slohu. V přečerpávací stanici pracovaly původně dva jednoválcové horizontální parní stroje, z nichž každý poháněl dvě jednočinná „potápníková“ (plunžrová) horizontální čerpadla, čerpající 2300 až 2700 m³ vody. Po zavedení káranské vody do Prahy byly všechny tři vodojemy opatřeny samočinně uzavírajícími plovákovými ventily. Přečerpávací stanice byla v provozu pouze do října 1912, původní vodojem z roku 1877 byl zbořen v roce 1975 a nahrazen současným železobetonovým. Z přečerpávací stanice zůstala zachována pouze přední dvoupodlažní část, kterou navrhl Antonín Wiehl. Zadní trakt, kde byla původně strojovna, jejíž vybavení bylo rozprodáno roku 1914, byl později přestavěn na administrativní budovu, kde sídlily Středočeské energetické závody, v předním traktu bývalo umístěno zdravotnické zařízení Pražských vodáren. Nyní v objektu sídlí Pražská energetika.

Nerealizovaný projekt

Součástí vodárenského areálu na Karlově se měla stát i vysoká vodárenská věž. Autorem projektu, který vznikl v roce 1883, byla rovněž nám již známá firma  Märky, Bromovský a Schulz, Věž však nikdy nebyla postavena, její návrh je součástí galerie obrázků u tohoto hesla.

Budovatelé

Stavitel a architekt Antonín Wiehl patřil k průkopníkům české novorenesance. Narodil se dne 26. dubna 1846 v rodině lesního úředníka německé národnosti Antona Wiehla v západočeských Plasích. Architekturu studoval v letech 1863 až 1868 na pražské technice u Josefa Zítka a praxi vykonal u Františka Schmoranze ve Slatiňanech. V letech 1871 až 1873 působil jako asistent na české technice, ale roku 1873 se stal stavitelem na základě dekretu c. k. místodržitelství a magistrátního výměru. V letech 1873 až 1880 spolupracoval s Janem Zeyerem, v letech 1880 až 1890 s Karlem Gemperlem a v období 1891 až 1894 s Osvaldem Polívkou. Mj. je autorem Slavína a arkád na Vyšehradském hřbitově, kde je i v jím navržené rodinné hrobce pochován (zemřel 4. listopadu 1910 v Praze). Vystavěl například i Myslivečkův mlýn či budovu staroměstské vodárny na Novotného lávce. Jeho spolupracovník inženýr a stavitel Karel Gimperle se narodil patrně v roce 1845, zemřel poměrně mlád 23. října 1888 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech na II. hřbitově, 1. oddělení. Úředně se stal stavitelem v roce 1880, v roce 1886 bydlel v dnešní ulici Karolíny Světlé. Spolu s Antonínem Wiehlem postavili několik domů např. v ulici Na Poříčí, na Smíchově i na Starém Městě.