Mariánský ústav Kongregace Dcer Božské lásky, Ječná čp. 527/33 (Nové Město)

Historie

U založení Kongregace Dcer Božské Lásky stála Františka Lechnerová, která dne 21. listopadu 1868 získala povolení k založení dobročinné společnosti, jež se měla věnovat dívkám přicházejícím do velkoměst hledat služebnou práci.

Nejprve se nastěhovala do vídeňské Taubstummengasse, ale později se stal sídlem společenství dům ve Fasangasse č. 4. Papež Lev XIII. Kongregaci Dcer Božské lásky uznal 26. července 1884.

Na popud mnoha dopisů Matka Františka v říjnu 1880 odjela do Prahy a podařilo se jí za 50 tisíc zlatých zakoupit dům v Ječné ulici na Novém Městě pražském. Do tohoto domu se dne 14. února 1881 nastěhovaly sestry a v květnu se započalo s přestavbou a zřízením kaple. Díky rychlosti prací došlo 6. července 1881 k vysvěcení Mariánského ústavu. Brzy se ukázalo, že prostory nedostačují, a proto se roku 1888 začalo s adaptací a rozšířením, které prováděla firma Windisch a Pokorný. Současně vznikla nová fasáda uličního průčelí. Antonín Malina a Josef Písecký navrhli roku 1893 přístavbu dvorního stavení, spojeného s hlavní budovou arkádovou chodbou. Sestry se také staraly o kostelní prádlo benediktinského kláštera Emauzy, a tím vznikla živá spolupráce a přátelství s tímto významným opatstvím.

K roku 1905 se o Mariánském ústavu píše: „Tisíce službu hledajících dívek tam našlo zaopatření, jakož i vyučování v nedělní škole, mnoho dětí výchovu a odrostlé dívky ve škole ručních prací praktické vzdělání, takže Matka Františka založením tohoto kláštera uvedla v život skutečně požehnané dílo.“

Během 1. světové války zde došlo k zřízení vojenské nemocnice, která zanikla roku 1919. Následně zde vzniklo místo pro 32 studentek a úřednic. Pohnuté osudy měl dům již za 2. světové války. V srpnu 1943 zdravotní komise Zdravotního úřadu hlavního města Prahy rozhodla o zřízení dětské nemocnice. Dne 4. února 1944 se nastěhoval nemocniční personál a o tři dny později také prvních 38 dětí do tří let. Sestry zde sloužily jako pomocný personál pro vedlejší práce. Nemocnice zůstala v domě i po válce, ale později dostala výpověď. Opět přišly studentky a část budovy byla nabídnuta Charitě.

Roku 1950 musely sestry ústav opustit a následujícího roku se do domu nastěhovala Vojenská správa, poté Vojenská katedra Českého vysokého učení technického, která dům definitivně opustila roku 1990.

Kongregace získala objekt zpět v první vlně restitucí a již roku 1990 zde vznikla střední zdravotnická škola. Také došlo k obnovení kaple, která se znovu vysvětila 6. května 1994. Sestry se začaly vracet v devadesátých letech 20. století a obnovily vlastní výuku ve škole, tím se Mariánský ústav de facto vrátil ke svému původnímu účelu.

Popis

Hlavní dvoupatrové průčelí je pátnáctiosé a jednotlivá podlaží oddělují římsy. V přízemí, pokrytém bosáží, se nachází ve středu dispozice vchod a v západní vjezd do průjezdu. Centrální rizalit, v prvním patře s rustikou, je tříosý s velkými půlkruhově zakončenými okny mezi toskánskými pilastry ve druhém patře. Završuje jej trojúhelný tympanon s křížkem. Jinak jsou všechna okna obdélná, se šambránami, ve druhém patře zakončená rovnými římsami. Uliční křídlo je čtyřtraktové a podlaží propojuje visuté schodiště. Ve druhém patře se nachází kaple s východní kruchtou. Stěny kaple člení slepé arkády.

Současnost

Dům vlastní Česká provincie Kongregace Dcer Božské Lásky a sídlí v něm několik vzdělávacích institucí: Střední odborná škola sociální svaté Zdislavy, Církevní střední zdravotnická škola Jana Pavla II. a Vyšší odborná škola zdravotnická Suverénního řádu maltézských rytířů.