Sv. Šebestián, Štulcova ulice (Vyšehrad)

Podle legendy sloužil Šebestián jako kapitán pretoriánské gardy na císařském dvoře, tedy byl důstojníkem tělesné gardy císaře. Hlásil se ke křesťanství a pomáhal chudým křesťanům. Proto ho císař Dioklecián odsoudil k trestu smrti. Popravu provedli numidští lukostřelci, kteří měli nařízeno si z něj udělat živý terč pro lukostřelbu. Ti se po exekuci domnívali, že dílo bylo dokonáno a Šebestiána šípy zabily, ale on mrtev nebyl. Nalezla jej mladá vdova, svatá Irena, která se o něj starala, dokud se neuzdravil. Šebestián se pak vrátil k Diokleciánovi, aby jej veřejně obvinil z pronásledování křesťanů. Ten se však tuze rozlítil a Šebestiána nechal v cirku umlátit kyji. Jeho tělo bylo vhozeno do městské stoky, kde je nalezli křesťané. Ti Šebestiána pochovali v katakombách za hradbami. Nad jeho hrobem pak byla vybudována bazilika San Sebastiano fuori le mura (bazilika svatého Šebestiána za hradbami), dodnes jedna z pětin nejvýznamnějších poutních bazilik v Římě.

Svatý Šebestián jako jeden z mála světců není zobrazován s nástroji svého umučení.

Socha sv. Šebestiána se nachází ve Štulcově ulici, téměř naproti hlavnímu vchodu do Vyšehradského hřbitova. Autor barokní pískovcové plastiky z první poloviny 18. století je neznámý. Socha sem byla přenesena zásluhou Mikuláše Karlacha z domu U Harantů na Starém Městě pražském, který roku 1894 ustoupil stavbě Staroměstské tržnice.