Neznámý autor: Vznášející se anděl, Vyšehradský hřbitov, arkády 14-36

Beno Blachut od svých sedmnácti let zpíval v kostelním sboru. Do roku 1934 pracoval jako kotlář ve vítkovických železárnách. V letech 1935-1939 studoval zpěv na pražské konzervatoři a po absolutoriu nastoupil jako sólista v olomoucké opeře. V roce 1941 jej povolal Václav Talich spolu s Eduardem Hakenem do pražského Národního divadla.  Za války mu nacistické úřady nedovolily přijmout místo u opery v Curychu, později pozvání k zahraničním angažmá odmítal. Jeho herecký a pěvecký projev se vyznačoval dokonalou hlasovou technikou a kulturou, vzornou výslovností a lyrickou zpěvností.

Eduard Haken studoval v letech 1929-1932 na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a současně se v letech 1930-1937 věnoval soukromě studiu zpěvu. V roce 1936 jej Václav Talich přijal poprvé, a to jako sustenanta, do Národního divadla. V roce 1938 nastoupil angažmá u olomoucké opery a od roku 1941 spolu s Benem Blachutem získal angažmá v pražském Národním divadle. Tuto scénu obohatil o nový typ operního pěvce. Jako inteligentní, svébytná osobnost, rostoucí z pevného mravního kodexu a lecčíms působící až asketicky, dominoval operní scéně nejen vysokou štíhlou postavou. Hakenův „kovový“ hlas velkého rozsahu a nosnosti byl tvořen neobvykle, a dokonce proti některým tradičním pěveckým pravidlům, umělecky byl však naprosto přesvědčivý. S Národním divadlem se Eduard Haken rozloučil rolí Vodníka v den svých 80. narozenin.

Oba celoživotní přátelé jsou společně pochování v  arkádách Vyšehradského hřbitova v hrobě, který je ozdoben plastikou Vznášejícího anděla, jejíhož autora se nepodařilo ztotožnit.