Karel Gabriel: Žena se symboly sklizně, Vyšehradský hřbitov 5-48 (Vyšehrad)

Sochař a malíř Karel Gabriel nedokončil studia na Pražské Uměleckoprůmyslové škole a do roku 1911 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění v Mnichově. V době první světové války sloužil v letech 1914 až 1918 v armádě. Ještě před vypuknutím první světové války a pak ještě po jejím skončení spolupracoval se sochařem Josefem Mařatkou (narodil se 21. května 1874 v Praze, zemřel 20. dubna 1937 v Praze) na velkých Mařatkových pomnících. Tvořil náhrobky a řadu památníků padlých v první světové válce a komorní realistickou plastiku. Po skončení druhé světové války se již orientoval převážně na drobnou grafiku, exlibris, litografii a linoryt. Zobrazoval staropražské motivy a zátiší. Jeho dílo dosáhlo vrcholu v několika pozdních olejomalbách. Byl členem Jednoty výtvarných umělců.

Burzovní a komerční rada Jindřich Vaněk založil firmu Semena Vaněk v roce 1899. Firma se od prvopočátku soustředila na výrobu a prodej osiv zeleniny, květin a zemědělských plodin v Čechách i zahraničí. Záhy se stala jednou z největších v Rakousku-Uhersku a po vzniku samostatného Československa úplně největší na našem území. První obchod si Jindřich Vaněk otevřel u Zlaté husy na Václavském náměstí a potom si v letech 1911 a 1912 nechal vystavět na Bubenském nábřeží v Holešovicích několikapatrový dům nazvaný podle jeho místa bydliště Maribor. V té době byl již velkoobchodník Jindřich Vaněk nejen komerčním a burzovním radou, ale i členem pražské plodinové burzy a členem Akademie zemědělských věd. Kromě toho, že byl skvělým pěstitelem a zdatným obchodníkem, byl i semenářským odborníkem. Napsal celou řadu odborných a populárně naučných článků do novin a zahradnických časopisů. Odbornými články doprovázel ilustrované katalogy svého zboží i velice oblíbený Vaňkův zahradnický rádce. V době svého rozkvětu zaměstnávala firma více jak padesát pilných pracovníků. V roce 1948 byl jeho podnik násilně znárodněn. Zakladatel firmy Jindřich Vaněk neunesl toto bezpráví a dobrovolně ukončil plynem svůj život. V roce 1992 byla vrácena část původního obytného objektu a prodejny rodině, bohužel objekt výrobního závodu již vrácen nebyl. Pravnučka Jindřicha Vaňka obnovila semenářskou tradici rodu a znovuotevřela semenářskou prodejnu.

Na hrobě č. 5-48 se vedle Gabrielovy plastiky Ženy se symboly sklizně nacházel i portrétní reliéf od téhož autora, který byl však odcizen. Na fotografii v této galerii je ještě vidět na pomníku jeho obrys.