Karel Kubeš, Jenštejnská čp. 1966/1, společenská místnost Hlávkovy koleje (Nové Město)

Karel Kubeš pocházel z chudé rodiny, přesto vystudoval první českou reálku a následně i pražskou techniku. Po jejím absolvování v roce 1863 nastoupil jako bezplatný praktikant do cukrovaru v Čakovicích. Poměrně brzy se však stal cukrmistrem a již v roce 1872 byl jmenován ředitelem cukrovaru v Rokycanech. Po roce se stal ředitelem Thurn-Taxisova cukrovaru v Dolním Cetně na Mladoboleslavsku, který zvelebil a v jehož čele stál po dobu dalších čtyřiceti let a nabyl tak značného jmění.

Jelikož byl po celý život horlivým a šlechetným podporovatelem studující mládeže, učinil ji i hlavní dědičkou svého jmění, jehož největší část odkázal kolejím Hlávkovým. Ale vedle jiných dobročinných účelů pamatoval Karel Kubeš i na všecky obranné jednoty, pečující o potřeby našich menšin. Ústřední Matici Školské odkázal například 10.000 K, spolku Komenský ve Vídni 6000 K, Národní Jednotě Severočeské a Pošumavské po 2000 K atd. Těmito velkolepými odkazy se Karel Kubeš přiřadil k trojhvězdí českých mecenášů-techniků Josefu Hlávkovi, Janu Zeyerovi a Antonínu Wiehlovi i, kteří rovněž celé jmění odkázali národním účelům.