Evelina Merová

Evelina Merová se narodila o Vánocích roku 1930. Původní jméno jejího otce bylo Löwy, změnil si je však na jméno Landa, a tak byla dívka známá jako Eva Landová. V roce 1939, když chodila do druhé třídy obecné školy U Studánky, začala poprvé silněji vnímat své židovské kořeny. Stalo se tak v souvislosti s nacistickou okupací Československa. Její život se začal postupně měnit. V platnost byly uváděny protižidovské zákony, a tak Evelina nesměla chodit do školy, na hřiště a s rodinou se přestěhovali do společného bytu s dalšími třemi židovskými rodinami. První ztrátou pro ni bylo, když podle vyhlášky všichni museli odevzdat domácí zvířata a ona tak ztratila svého kanárka. 28. června 1942 byla se svými rodiči povolána do transportu do terezínského ghetta. Dostala se tam do kinderheimu L 410, do pokoje číslo 28.

V prosinci 1943 byla rovnou z nemocničního lůžka (onemocněla encefalitidou) povolána do nového transportu. Tentokrát mířil do Osvětimi a byl to jeden ze tří transportů, které nebyly hned na rampě podrobeny selekci, ale byly poslány do rodinného tábora B-II-b. Vězni měli u svého transportu napsáno, že v táboře setrvají šest měsíců, a pak „SB Sonderbehandlung" (zvláštní zacházení), což znamenalo, že budou zplynováni. V Osvětimi zemřel na plicní tuberkulózu Evelinin otec. Evelina s maminkou prošly Mengeleho selekcí a šly na práci. Do Osvětimi už se nevrátily. Musely kopat zákopy. V listopadu 1944 maminka zemřela hlady a vyčerpáním, a Evelina tak zůstala sama. Neměla již tou dobou boty a na nohou měla silné omrzliny. Měla být proto transportována do plynové komory, po vyčerpávajícím pochodu smrti však zjistili, že nádraží již neexistuje, a tak se vrátili zpět do tábora.

Evelina byla upoutána na lůžko a hrozila jí amputace nohou. Na konci ledna 1945 němečtí velitelé narychlo tábor opustili. Vězně se pokoušeli zabít fenolovými injekcemi a ranami pažbou do hlavy, nicméně část z nich přežila. Ženy nalezli rudoarmějci a vzali je s sebou do vojenského lazaretu. Nakonec je přesouvali sanitním vlakem tak dlouho, až s nimi doputovali do města Syzraň v Kujbyševské oblasti. Ve vlaku potkala Evelina židovského dětského lékaře Mera, který ji přesvědčil, aby se nechala adoptovat. Další část svého života tak Evelina strávila v Leningradě (dnes Sankt Petěrburg).

Vystudovala germanistiku, vdala se a má dvě děti. V roce 1985 zemřel její manžel a poté, co v roce 1995 odešla do důchodu, se dočkala vytouženého návratu do své vlasti. Její syn, který ze SSSR emigroval, žije ve Frankfurtu nad Mohanem, dcera v Sankt Petěrburgu.