Eva Růžičková (Nové Město)

Tato architektka se narodila 18. prosince 1929 v Praze staviteli Vincencovi a Anně Dvořákovým, vyrůstala v pražském Motole v nové čtvrti rodinných domů. Roku 1948 absolvovala Střední průmyslovou školu stavební ve Zborovské ulici v Praze. Byla sportovně založená, věnovala se házené a neobvykle i motokrosu. Poté začala studovat na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství pražského Českého vysokého učení technického a již během studia nastoupila roku 1949 jako „konstruktér“ v projektovém ústavu Stavoprojekt, v oddělení R, vedeném Vilémem Lorenzem. Ateliér R se později transformoval do Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO).  

Již na střední škole poznala svého budoucího manžela Vratislava Růžičku, za něhož se roku 1950 provdala a s nímž také často spolupracovala. Následujícího roku, ve třetím ročníku ČVUT složila Eva Růžičková státní zkoušku, poté se však již do dalšího ročníku nezapsala. Roku 1955 ji Jaroslav Fragner pozval ke studiu na Akademii výtvarných umění jako první studentku a tuto školu dokončila roku 1958.

Po absolvování řádného studia na Akademii Eva Růžičková získala další tři „čestné akademické roky“ (1958–1961) a během této doby se měla dále specializovat. Pracovala na druhé fázi soutěže na zástavbu okolí Národního divadla a působila i ve Fragnerově ateliéru na projektech, týkajících se Karolina a Pražského hradu. Podílela se též na dokončení budovy planetária v pražské Stromovce, kde vytvořila vyřezávané panorama Prahy v hlavním astronomickém sále.

Souběžně pracovala v SÚRPMO a během padesátých let se podílela jako spolupracovnice na projektech pro památkové rezervace Znojmo, Slavonice, Litoměřice nebo na projektech rekonstrukcí ve slovenských městech Spišská Sobota a Bardejov. V rámci tzv. akce Z, tedy práce bez nároku na honorář, vyprojektovala pro tělovýchovné jednoty plány loděnice TJ Slavia VŠ v Malé Chuchli a loděnice TJ Slavoj na Zbraslavi (1959–1960). Získala aspiranturu na Škole architektury Akademie výtvarných umění, která trvala do roku 1965. Během tohoto studia působila jako odborná asistentka a též vyučovala.

S manželem Vratislavem, Vlastiborem Klimešem a Milanem Vaškem navrhli budovu PZO Merkuria v holešovické Argentinské ulici čp. 286/38, vybudovanou v letech 1967 až 1971. Počátkem sedmdesátých let s Vratislavem vypracovali studii Urologické kliniky v  novoměstské ulici Ke Karlovu čp. 459/6. Následně tuto budovu vyprojektovali Vratislav Růžička a Boris Rákosník (1971–1976). S manželem Vratislavem a M. Špačkem navrhli nedaleký brutalistický Centrální dispečink pražské dopravy, postavený v letech 1971 až 1978 v novoměstské ulici Na Bojišti čp. 1452/5.

Ateliér měli v Sibeliově ulici. Tato významná architektka zemřela roku 2004 v Praze.