Milada Petříková-Pavlíková (Vinohrady)

Milada Petříková-Pavlíková se narodila do rodiny táborského lékaře MUDr. Josefa Pavlíka, přičemž matka Marie, rozená Honzáková, též pocházela z medicinského prostředí. Milada absolvovala dívčí gymnázium Minerva, kde ji učila i teta Albína Honzáková, a navštěvovala také přednášky o umění v tehdejším Osvětovém svazu a Umělecké besedě. Roku 1914 začala v Praze studovat architekturu na České vysoké škole technické, ale zkoušky z pozemního stavitelství vykonala neoficiálně, byly jí uznány až 2. prosince 1918. Po dobu svých studií v Praze bydlela u své druhé tety Anny Honzákové v nárožním domě mezi Dittrichovou ulicí a Na Moráni. Další studia architektury Milada Pavlíková ukončila s vyznamenáním 18. června 1921 a byla promována inženýrkou architektkou jako první žena v našich zemích. Dne 22. června téhož roku se provdala na Staroměstské radnici za profesora Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství ČVUT Ing. arch. Dr. Theodora Petříka (1882–1941).

Milada začala pracovat jako svobodná architektka, spolupracující často se svým manželem, ale po náhlém ovdovění v červnu 1941 se dále věnovala rodině, neboť měla 3 syny. Stále se však nevzdala architektonické práce, ale kvůli potížím, nejen finančním, skončila jako svobodná architektka, začala pracoval ve Stavoprojektu a později v podniku Rudný projekt, kde zpracovávala urbanistické plány sídlišť a dolů.

Toto heslo se nachází na herní trase Slavné ženy minulosti v aplikaci Putování Prahou 2

Vyrazte ven, pojďte si zahrát

Objevte více

Stylově ve své tvorbě přešla od rondokubismu přes purismus k funkcionalismu. Z jejího architektonického díla lze uvést nájemní dům v holešovické Přístavní ulici, navržený s Theodorem Petříkem (1922), domy Stavebního družstva pro zřízení útulného domova osamělým ženám v dejvické Šolínově ulici z let 1922 až 1924, rodinný dům sester Honzákových v Dobřichovicích (1923), vilu Bedřicha Honzáka v Hradci Králové (spolu s Theodorem Petříkem), postavenou roku 1923, interiéry Dívčí studentské koleje Budeč na Královských Vinohradech (1924), kampeličku v Dobré u Dobrušky z roku 1926, azylový dům spolku Čsl. ochrana ženských zájmů ve vinohradské Dykově ulici, navržený společně s Theodorem Petříkem (1928), taktéž s manželem projektovaný rodinný dům v pražských Dejvicích z roku 1929, spolkový dům Ženského klubu českého v ulici Ve Smečkách na Novém Městě pražském (1929–1933) i nájemní dům Bedřicha Honzáka v Hradci Králové (spolu s Theodorem Petříkem) z let 1931 až 1932. Koncem třicátých let ještě vypracovala plány přestavby výše zmíněné vily v Dobřichovicích (1939).

K poválečnému dílu patří jesle a mateřská školka dr. Václava Vacka v pražské Lhotce (1947–1950) nebo projekt rozšíření hřbitova ve Slivenci (1949), obojí navržené s architektem Jaroslavem Mayerem.

Zúčastnila se několika výstav, např. roku 1940 Za novou architekturu v Uměleckoprůmyslovém muzeu, roku 1946 Žena v boji, práci a tvorbě, u Topiče Česká a slovenská výtvarná umělkyně (1950) i členské výstavy Svazu čs. výtvarných umělců v Umělecké besedě roku 1953.

Tato pozoruhodná žena, která obor svého zájmu, tedy architekturu, obohatila o nové úhly pohledu, myšlenky a koncepce; a zároveň pomohla vytvořit lepší prostředí a podmínky pro život a emancipaci žen své generace, zemřela 30. června 1985 v Praze.