Jiří Šalamoun (Vinohrady)

Všestranný výtvarník se narodil v Praze do katolické rodiny zemědělského inženýra Josefa Šalamouna, pedagoga na zemědělské akademii, a Emílie Šalamounové, rozené Antošové. Matčin bratr Josef Antoš byl výtvarník, sklář a obchodník, pod jehož vlivem začal Jiří už v dětství nadšeně malovat. Rodina žila tehdy na Vinohradech v Kouřimské ulici.  

V letech 1952–1956 vystudoval grafickou speciálku Akademie výtvarných umění (AVU) v Praze u profesorů Vladimíra Pukla a Vladimíra Silovského, a následně v letech 1956–1959 Vysokou školu grafiky a knižního umění (Hochschule für Grafik und Buchkunst) v Lipsku, u profesorů Gerharda Kurta Müllera a Alberta Kapra.

Oženil se s německou výtvarnicí Evou Natus a v roce 1964 se jim narodila dcera. Manželka Eva Natus Šalamonová i dcera Barbara Šalamounová jsou rovněž známé výtvarnice, grafičky a ilustrátorky.

Jiří Šalamoun pracoval jako knižní grafik, ilustrátor, upravoval edici Život kolem nás, spolupracoval s časopisy např. 100+1 zahraniční zajímavost či čtvrtletníkem Film a doba. V roce 1963 s režisérem Genem Deitchem natočil svůj první animovaný film.

Ve filmové tvorbě byl také výtvarník a návrhář titulků u celovečerních filmů Holka na zabití (r. J. Herz, 1975), Jak básníkům chutná život (r. D. Klein 1987).

V roce 1976 připravil pro Montréal československou expozici v pavilonu ze Světové výstavy EXPO 1967.

Od roku 1990 byl členem SČUG Hollar. Spolu se Zdeňkem Mézlem měl v době normalizace možnost navštívit jinak nepřístupné sbírky Schwarzenbergů na zámku v Českém Krumlově a studovat autentické kostýmy a zbraně z 18. století i středověké ilustrace v tamní knihovně.

V letech 1990, 1991 a 1997 vedl letní třídu kreslení a ilustrace na Internationale Sommerakademie v Salzburgu, roku 1992 vyučoval na Miami University v Oxfordu. V letech 1990–2003 vedl ateliér ilustrace a grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a roku 1992 byl jmenován profesorem.

Roku 2019 vstoupil do Síně slávy Cen Czech Grand Design, která každoročně oceňuje celoživotní přínos v oboru.

Málokomu je známo, že se výtvarník projevoval i jako autor filosofických textů a básní, v nichž překvapuje nezadržitelnou fantazií a moudrostí vidění okolního světa. Audiomemoáry s jeho vlastním vyprávěním, s hereckým přednesem jeho básní, vyšla pod názvem ... a ještě tohle! (Kinoba, 2015)
Mezi jeho autorské knihy patří Počasí na vraždu: aneb Silná dobrá vůle (Argo, 2000), Andělíčku, můj vrchní strážníčku (Knihovna Jana Drdy, 2005), Tak i naopak čili Proč vznikají skvrny na Slunci (Kavka, 2021). Své vzpomínky a úvahy sepsal v knize Nic k zahození (Kavka, 2021).

Jiří Šalamoun platí bezesporu za jednoho z nejvýznamnějších českých ilustrátorů druhé poloviny dvacátého století. Kresbami, pro které je typická hravost, výrazová zkratka a sarkasmus, ozdobil knihy světových autorů jako Kronika Pickwickova klubu Charlese Dickense, Cooperův Poslední Mohykán, Pan Tau a tisíc zázraků Oty Hofmana, Tracyho tygr Williama Saroyana nebo Tolkienův Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky.

Pro děti vytvořil v roce 1975 nezapomenutelnou postavu Maxipsa Fíka, se kterou se děti od té doby setkávají na obrazovkách České televize v rámci televizních večerníčků v režii Václava Bedřicha.

Jiří Šalamoun bydlel posledních 30 let v ulici Rumunská 27, zemřel 31. března roku 2022.