Ladislav Preininger (Nusle)

Narodil se v roce 1895 v Praze na Královských Vinohradech v rodině knihtiskaře. V podniku svého otce se vyučil uměleckým knihařem a v září 1913 odjel na obchodní zkušenou do Vídně a poté do Paříže, kde navštěvoval umělecko-průmyslové kursy.  Jeho rodina byla silně vlastenecká a navštěvovala pražský Sokol. I díky kontaktům ze Sokola našel ve Francii práci. Po vypuknutí války byl odveden jako dobrovolník ke službě ve francouzské armádě. Spolu s dalšími Čechy se stal příslušníkem „Roty Nazdar“, s jednotkou odešel v říjnu 1914 na západní frontu, kde byl v bitvě u Arrasu v květnu 1915 těžce raněn.

Po uzdravení byl odeslán do severní Afriky. V roce 1917 bojoval na soluňské frontě, onemocněl malárií a musel být ve vážném zdravotním stavu hospitalizován. Po uzdravení nastoupil službu u 33. francouzského pěšího pluku v Cognacu, který byl vybrán za místo vzniku čs. legií ve Francii. V srpnu 1918 se zapojil do bojů u Michelbachu, Aspachu a u Terronu. V prosinci 1918 opustil Francii a přes Itálii dorazil v lednu 1919 do svobodné vlasti.

Jen pár týdnů na to byl odeslán na Těšínsko, kde se ve funkci pobočníka velitele praporu zúčastnil bojů proti Polákům. V květnu 1919 byl krátce velitelem jedné z čet Hradní stráže v Praze. Od května do září 1919 se zúčastnil ve funkci velitele roty tažení proti Maďarům na Slovensku. V jejich průběhu byl v červenci 1919 povýšen na poručíka. Poté byl vyslán do Francie jako frekventant důstojnické školy pro pěchotu v St. Cyru, kterou absolvoval s výtečným prospěchem v červenci 1920. Následně působil jako instruktor ve vojenské akademii v Hranicích, pak konal službu jako velitel roty u pěšího pluku 42 v Terezíně. V letech 1925-27 byl posluchačem pražské Válečné školy, v hodnosti štábního kapitána pracoval ve skupině důstojníků generálního štábu a vzápětí se stal pobočníkem generála Louise Fauchera, náčelníka Francouzské vojenské mise. Na tomto místě působil plných sedm let.

V letech 1934-1936 byl profesorem francouzštiny na Vysoké škole válečné v Praze, poté konal službu jako velitel praporu u pěšího pluku v Jaroměři. Následovala služba ve středočeských Milovicích a moravském Vyškově, v září 1938 se stal zástupcem velitele nově postaveného pluku útočné vozby 4 v Kolíně. Po vyhlášení mobilizace byl odeslán do Košic, kde se stal náčelníkem štábu Velitelství cizích dobrovolců u Velitelství sborové oblasti VI. Vzhledem k politickému vývoji situace byl povolán zpět do Čech a od října 1938 konal velitelskou službu v Milovicích, a to až do likvidace čs. branné moci v létě 1939. V září 1939 byl převeden jako odborový rada k Ministerstvu sociální a zdravotní správy v Praze. V té době ale již několik měsíců pracoval v odboji jako člen organizace Obrana národa. Po nástupu generála Bedřicha Homoly do funkce vrchního velitele se stal příslušníkem nového Ústředního vedení organizace. Působil též jako spojka sokolského odboje. V souvislosti se svou rozsáhlou odbojovou činností byl 30. července 1941 ve svém nuselském bytě (Oldřichova 28), zatčen gestapem. Vězněn byl v Praze na Pankráci, odkud byl odvážen k výslechům do Petschkova paláce. Za tzv. prvního stanného práva, vyhlášeného po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy, byl 1. října 1941 odsouzen stanným soudem při řídící úřadovně gestapa v Praze k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán zastřelením ještě téhož dne v jízdárně bývalých dělostřeleckých kasáren v Praze - Ruzyni. 

Ladislav Preininger byl nositelem mnoha řádů a vyznamenání, rytíř Řádu Čestné legie, nositel francouzského, belgického a čs. Válečného kříže aj. V roce 2014 přijal Prapor zabezpečení AČR ve Vyškově čestný název Plukovníka Ladislava Preiningera. Ladislav Preininger je autorem nebo spoluautorem několika knih s tématikou bojů první světové války. Jednou z nich je kniha Přísaha - Deník legionáře Ladislava Preiningera (spoluautorkou je dcera Milena Freimanová). V domě Oldřichova 304/28, kde žil, jej připomíná pamětní deska.

(Zpracováno s využitím podkladů ČsOL a VHÚ)