Jan Hána (Vinohrady)

Jan Hána se narodil 28. října 1927 v jižních Čechách, v Dobronicích u Bechyně. Zde, ve svém rodišti, začal pracovat v keramické dílně. Ke studiu sochařství se dostal až po válce, bylo to u Václava Vokálka, na Státní keramické škole v Praze. Akademického vzdělání se mu dostalo na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval u profesora Karla Pokorného. Ve studiích pak pokračoval na Výtvarné akademii v Záhřebu.

V roce 1983 byl Jan Hána jmenován profesorem speciálního sochařského ateliéru Akademie výtvarných umění. Od roku 1985 do roku 1989 pak zde vykonával funkci rektora.

Jan Hána se intenzivně zasazoval o prohloubení spolupráce výtvarných umělců s architekty. Akcentoval nezbytnost harmonického spojení vlastní hmoty budov s výtvarnými díly, která jsou umístěna do zastavovaného prostředí. Vyzýval architekty, aby ve svých projektech zohledňovali výtvarná díla nejen půdorysně, ale i v rámci všech tří rozměrů reálného prostoru. Horoval proti tomu, cit. „…aby umělci byli přizváni až k dodatečnému naplňování navržené nebo realizované stavby jakýmsi dílem, jehož poslání si objednatel ani neuvědomuje. Oboustranné vzájemné ovlivňování architektury a výtvarného díla, ke kterému může dojít jenom tehdy, jestliže obě složky jsou od počátku v těsné tvůrčí součinnosti a vzájemném spolupůsobení, je jedinou cestou, jak zabránit degradování výtvarného díla i samotné architektury.“

Významnou část Hánova díla tvoří objekty, umístěné na veřejných místech, ve veřejném prostoru. Za ně obdržel řadu cen. V roce 1976 se stal laureátem ceny Klementa Gottwalda. Titul zasloužilý umělec získal v roce 1977. V roce 1984 mu byl udělen titul národního umělce. V roce 1983 věnovala venezuelská vláda městu Praha pomník latinskoamerického národního hrdiny Simóna Bolívara, umístěný v Dejvicích. Autor – Jan Hána – byl za toto dílo prezidentem Venezuely vyznamenán řádem „Francisco de Miranda“. V tomtéž roce Hána vytvořil skulpturu nazvanou „Píseň o mé vlasti“ pro Národní divadlo v Praze. Mezi jeho největší práce patří sousoší „Osvobození“, které bylo umístěno v Třebíči (v roce 1975), dále sousoší „Radostný den“ pro terasu Paláce kultury v Praze (1978-1981) – jeho další verze stojí v Mírovém parku v Nagasaki, plastiky „Rozpuk života (Jaro)“ v obchodním centru „Labe“ v pražských Modřanech (1985), nebo „Poslední den války (Stopařka)“ u Vitějovic v jižních Čechách (1986). V roce 1987 byl Hánovi udělen Řád práce.

Jan Hána se věnoval rovněž komorní tvorbě, zejména lyrické plastice. Žánrem rozhodně nejbližším jeho naturelu byly ženské postavy, včetně aktů. Známy jsou například „Dívčí akt“ z roku 1960, umístěný v atriu kina U Hradeb, Mostecká ul., v Praze na-Malé Straně, „Letící žena“ z roku 1976, umístěná za Městským muzeem v Lesní ul., v Mariánských Lázních, „Sedící akt“, osazen v roce 1977 na Kampě, na Malé Straně, v Praze 1, „Matka bojující“ z roku 1980, umístěná v  Sadech 1. máje, v Šumperku.

Hána jako sochař u nás patřil k předním představitelům socialistického realismu. Z jeho realistické tvorby křehkých dívčích aktů, ať už v taneční poloze, stojících, schoulených nebo sedících, se svým zjednodušeným tvaroslovím zdánlivě vymyká žulová plastika Ležící žena, která byla vytvořena pro nové sídliště na pražském Spořilově.v 70.letech 20.století.  V Praze 2 se s jeho dílem můžeme setkat na Vyšehradském hřbitově, kde vytvořil náhrobek mladé herečky Jany Rybářové. 

Bydlel mj. v domě Čerchovská 6, Praha 2.