Josef Švejcar (Nové Město)

Josef Švejcar studoval na Akademickém gymnáziu v Praze, kde v roce 1915 maturoval a téhož roku začal rovněž v Praze na Univerzitě Karlově studovat medicínu. Ale studia dokončil roku 1921 již v Bratislavě, kam se dostal s vojenskou zdravotnickou službou při osvobozování Slovenska Československou armádou. Po ukončení studia působil jako asistent na dětské klinice Univerzity Komenského v Bratislavě u jejího přednosty Prof. MUDr. Jiřího Brdlíka, DrSc. (nar. 24. října 1883 v Přerově, zemřel 6. července 1965 v Praze), zakladatele českého a slovenského dětského lékařství. Zde se vedle léčení malých dětí začal věnovat i vědě. Vybádal, že častou příčinou smrtelných novorozeneckých průjmů dětí, které nebyly kojeny mateřským mlékem, jsou bílkoviny obsažené v čerstvém kravském mléce, které jsou pro dětský organismus přece jen daleko stravitelnější v sušeném stavu. V roce 1923 založil v Bratislavě dispenzář pro tuberkulózní děti, první svého druhu na světě.

Roku 1931 přešel profesor Švejcar na dětskou kliniku do Prahy. Po druhé světové válce se stal v roce 1945 řádným profesorem I. dětské kliniky na Karlově (od roku 1954 fakulty dětského lékařství), kde působil do roku 1966. Poté se stal vedoucím pediatrické katedry Ústavu pro doškolování lékařů a farmaceutů v Praze.

Josef Švejcar se zabýval dětskou tuberkulózou, bakteriální infekci, zejména stafylokokovou, problematikou kojeneckého věku a výživou kojenců a dítěte v dalších věkových obdobích. V roce 1952 vypracoval jednotný systém kojenecké výživy v Československu.

Josef Švejcar spolu s Prof. Jiřím Brdlíkem napsali v roce 1928 první českou učebnici pediatrie, v roce 1945 Josef Švejcar napsal knihu Péče o dítě, která se dočkala mnoha aktualizovaných vydání a na dlouhá desetiletí se stala nepostradatelným zdrojem informací pro lékaře a sestry pracující v tomto oboru. V roce 1988 vyšla jeho kniha Kojení – dar nejcennější.

Josef Švejcar stál u zrodu šesti dětských klinik, ústavu pro léčbu dětské tuberkulózy, dětských zotavoven a moderního pavilonu pro kojence v Bratislavě. Jeho zásluhou začala u nás vakcinace děti proti tuberkulóze, když jako první přivezl tuto Guérinovu-Calmettovu vakcínu do Československa a rovněž jako první u nás provedl i transfuzi krve dítěti. Vybudoval psychologické oddělení při I. dětské klinice UK v Praze, tzv. oddělení výchovné léčby, první svého druhu v Evropě. Byl šťastně ženat s manželkou Bělou, s níž měl syna a dceru. Manželka mu zemřela v roce 1977, dcera o dva roky později a syn emigroval do Spolkové republiky Německo. Josef Švejcar byl velice aktivní do vysokého věku. Jako propagátor kojení a velký zastánce žen, které považoval za dokonalejší než muže, často vystupoval v nejrůznějších zábavních i vzdělávacích pořadech Československé televize, v rozhlase a na četných besedách. Byl jako jeden z prvních u nás zastáncem přítomnosti otce u porodu. Do pozdního věku řídil vůz a ještě ve čtyřiadevadesáti letech sám přijel autem za synem do Frankfurtu nad Mohanem.  

Dne 12. listopadu 1996 se Josef Švejcar nechal hospitalizovat a 30. ledna 1997, necelé čtyři měsíce před stými narozeninami, zemřel na zánět plic.