Vilém Ströminger (Vinohrady)

Narodil se ve Vršovicích (k Praze připojeny až v roce 1922) v rodině optického mechanika Viléma Strömingera zaměstaného u firmy Josef a Jan Fričové na Královských Vinohradech. Jeho děd, taktéž Vilém Ströminger (1846–1901), byl akademický malíř. V mládí byl členem Skauta, později též Sokola ve Vršovicích.

Vyučil se fotografickému řemeslu a nastoupil u firmy Otto Dítě na Vinohradech, kde v roce 1921 fotografoval pro filmovou společnost AB. Roku 1926 se díky Karlu Lamačovi osamostatnil a v budově na Francouzské ulici 17 v Praze 2 (předtím krátce v Šafaříkově ul. č. 13) si zařídil portrétní ateliér S-Foto Ströminger, který se stal největším pražským fotozávodem. Ve 20.–40. letech portrétoval většinu tehdy významných herců (Oldřich Nový, Vlasta Burian, Adina Mandlová, Lída Baarová, Hugo Haas, Jiří Voskovec, Jan Werich a další). Spolupracoval se všemi významnými filmovými společnostmi AB Barrandov, Elektrafilm, Lucernafilm, Lloyd. Jeho fotografie přinášela většina tehdejších novin a časopisů, mj. Kinorevue, Pestrý týden a Pražský ilustrovaný zpravodaj. Jako jeden z prvních se zabýval fotografickým dokumentováním natáčení filmů a pořizováním reklamních snímků a propagačních portrétů. Stál u zrodu tzv. fotosek, založil obsáhlý archiv fotografií herců a hereček pro novináře, vytvářel obrovské zvětšeniny fotografií pro filmové scény.

S filmem spolupracoval i jinak. Hrál drobné role mj. v prvorepublikových němých filmech Syn hor (1925, host v baru), Lásky Kačenky Strnadové (1926, chasník) nebo Páter Vojtěch (1928, novic).

V roce 1941 se stal předsedou Společenstva fotografického, nejprve v Praze později i pro celé Čechy a Moravu. Bohužel, v padesátých letech neušel podnik znárodnění a v roce 1950 se z ateliéru stává závod družstva Fotografia. Před odchodem do důchodu v  roce 1972, ale i  po něm, odvedl ještě velký kus práce, mimo jiné i jako předseda svazu filatelistů.

U příležitosti výročí 115 let od narození uspořádala MČ Praha 2 v roce 2017 výstavu fotografií a životních osudů Viléma Strömingera ve spolupráci s jeho vnukem Václavem Štychem, Národním filmovým archivem a Dilia.