Sexuologický ústav VFN a 1. LF UK, Ke Karlovu 460/11

Historie

Na počátku 20. století nastala příznivá doba i pro rozvoj sexuologie. Dermatovenerolog František Šamberger přednášel studentům o sexuálních poruchách a podporoval vznik samostatného pracoviště věnovaného sexuální medicíně. Později, již jako profesor dermatovenerologie a nástupce prof. Vítězslava Janovského, dosáhl toho, že byl kolega Ferdinand Pečírka po získání praxe v Hirschfeldově ústavu v roce 1921 jmenován skutečným mimořádným profesorem nauky o pohlavnosti u člověka. F. Pečírka poté získal významný úkol, založit Ústav pro sexuální patologii. Pro tyto účely obdržel zakládací listinu z 2. 6. 1921. Aniž mohl svůj úkol splnit, umírá F. Pečírka dne 18. ledna 1922 po dlouhé nemoci na cukrovku. I když k rozšíření ústavu a zahájení výuky za těchto okolností nedošlo, existence vyhlášky z r. 1921 opravňující k založení ústavu byla pro budoucnost důležitá, byť na nějaké období zapomenuta. Myšlenka byla vzkříšena v r. 1929, kdy prof. Šamberger podpořil mladého lékaře Josefa Hynieho v systematickém studiu sexuologie. Ten absolvoval studijní pobyt v berlínském Institutu pro sexuologii vedeném Magnusem Hirschfeldem, tedy v jednom z nejvýznamnějších center sexuologického výzkumu té doby. Sexuologická tradice byla obohacena též významnou mezinárodní vědeckou událostí, kdy se v r. 1932 v Brně sešla Světová liga pro sexuální reformu, které předsedala zmíněná legenda sexuologie, Magnus Hirschfeld.

Prof. Pečírka, který zemřel dříve, než stihl ústav vybudovat, po sobě zanechal malou knihovnu o přibližně 50 svazcích označenou razítkem Ústav pro sexuální patologii. V roce 1935 byly publikace objeveny a převezeny na Šamberkovu dermatovenerologickou kliniku, kde vzniklo první pracoviště Ústavu pro sexuální patolgii se sídlem ve Všeobecné fakultní nemocnici poblíž Karlova náměstí. Dr. Hynie, který byl přednostou ústavu mezi léty 1935-1974, zde zahájil přednášky pro studenty a konzultace pro pacienty. Než stihli nacisté za Protektorátu uzavřít české vysoké školy, dokázal prof. Hynie publikovat svou pionýrskou monografii Úvod do lékařské sexuologie (1940). Do dalšího rozvoje oboru a ústavu nepříznivě zasáhla 2. světová válka, kdy byly vědecké práce přerušeny a dr. Hynie se věnoval psaní odborných publikací. Zmíněná odborná publikace Úvod do lékařské sexuologie se po válce stala pro rozvoj oboru klíčovou.

Po skončení války byl dr. Josef Hynie r. 1946 jmenován profesorem lékařské sexuologie (pozn: zpětně od r. 1945) na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy a zároveň vedoucím již samostatného ústavu s prvním systematickým sexuologickým pracovištěm v Československu. Z dočasného sídla v nemocnici Na Slupi na adresu   Salmovská 1 na Novém Městě. Odborné pracoviště brzy získalo tým lékařů. K prvním spolupracovníkům a žákům Josefa Hynieho patřili zejména: Vladimír Barták (1921–1990), Karel Nedoma (1915 - 1974), a Jan Raboch (1917-2002). Nejen válka historii oboru negativně poznamenala. Byla to i následná komunistická diktatura, kdy v padesátých letech zachránil Sexuologický ústav především prof. Josef Charvát, který respektoval sexuologii jako klinický obor a nechal ji přežít nejtěžší útoky v rámci Endokrinologického ústavu. Pozn.: původní název Ústav pro sexuální patologii byl změněn v r. 1950 na Sexuologický ústav. Lépe tak vystihoval zaměření oboru, který se nezabýval pouze poruchami, ale lidskou sexualitou komplexně, vč. zdravého vývoje a sexuální výchovy.

Hynieho spolupracovníci byli zejména Vladimír Barták, který pokračoval zejména v andrologické tradici naší sexuologie, byl autorem celé řady populárních článků a knížek a zasloužil se tak o sexuální výchovu několika generací. Karel Nedoma se věnoval především sexuálním deviacím a sexuální výchově. Je autorem "adaptační léčby" sexuálních deviantů. Z jeho koncepce vychází česká sexuologická škola při práci s touto klientelou. Profesor Jan Raboch vedl pražský Sexuologický ústav po. J. Hyniem od roku 1974 do roku 1989. Jeho výzkumná a publikační aktivita byla obdivuhodná. V roce 1977 byl zvolen presidentem IASR (International Academy of Sex Research, prestižní mezinárodní vědecká organizace s výběrovým a voleným členstvím). V otcových šlépějích pokračuje i prof. Jiří Raboch, psychiatr a sexuolog. Mezi další významné odborníky patřili bezesporu také Iva Šípová (1933 -), která založila tradici psychologické sexuologie u nás, Jaroslava Pondělíčková-Mašlová (1927-2016), jež sepsala celou řadu populárně naučných sexuologických publikací. Jiří Mellan (1931-2010) zavedl do praxe několik dodnes používaných hodnotících škál a dotazníků a Stanislav Kratochvíl (1932-2024) napsal vícero monografií o psychologii a psychoterapii sexuálních poruch. 

Současnost

Mezi léty 1992 a 1993 se Sexuologický ústav přestěhoval do budovy bývalého paláce Voračických v ulici Ke Karlovu 460/11, v jehož areálu působí i Psychiatrická klinika VFN a 1. LF UK.

Ambiciózní program ze sedmdesátých let, který předpokládal zřízení kompletně vybavených sexuologických pracovišť v každém krajském městě, se nikdy nepodařilo realizovat. Nicméně síť sexuologických pracovišť u nás nepochybně existuje. Sexuologický ústav je předním pracovištěm zaměřeným na poskytování diagnostické, terapeutické a poradenské péče osobám, které mají problémy v sexuálním životě. Klinická praxe je cílena na diagnostiku a léčbu širokého spektra sexuálních poruch, poruch plodnosti a sexuálního chování u dospívajících. Věnuje se diagnostice a léčbě sexuálních poruch i posuzování ochranné léčby sexuálních delikventů. Nabízí rovněž poradenství ve všech oblastech sexuálního života i onemocnění HIV/AIDS, vč. testování. Mottem ústavu je, že každý má právo na přístup k přesným a neodsuzujícím informacím o sexuálním zdraví.

Přednostové ústavu

1921–1922 Prof. Ferdinand Pečírka 
1935–1974 Prof. Josef Hynie 
1974–1989 Prof. Jan Raboch 
1989–2012 Doc. Jaroslav Zvěřina 
2012–2017 Doc. Michal Pohanka
2017–2020 Prof. Jiří Raboch
2020–2022 Ústav jako samostatné oddělení Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK v Praze
2023 – Primář MUDr. Libor Zámečník, Ph.D., FEBU, FECSM, MBA – vedení samostatného oddělení v rámci VFN