Jedličkův ústav a školy (JÚŠ) (Vyšehrad)

Jedličkův ústav v Praze na Vyšehradě byl otevřen k 1. dubnu 1913. Byl ustaven a přes čtyřicet let provozován Spolkem pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků v Praze. Předsedou spolku byl tehdy prof. MUDr. Rudolf Tomáš Jedlička. Spolu se svým bratrem pracoval v soukromém sanatoriu v Podolí a již ve své době byl pokládán za velmi zručného a odvážného chirurga (mimochodem jako jeden z prvních začal v českých zemích pracovat s rentgenem). Podařilo se mu od samého počátku nastartovat rychlý a úctyhodný rozvoj nového pedagogického-zdravotně-sociálního zařízení.

Ústav zahájil svoji činnost v malém domečku ve dvorním traktu budovy zvané Polsko v ulici V Pevnosti 4 (celá budova byla v té době nájemním bytovým domem). Ještě před první světovou válku spolek pro Jedličkův ústav dokoupil celou budovu V Pevnosti 4. V březnu 1922 byla v již dříve zakoupeném objektu v ulici Na Pankráci 13 zřízena ortopedická ambulance a nemocnice s 2 operačními sály a 42 lůžky. Těsně před smrtí Rudolfa Jedličky (1926) se začala před vyšehradskými hradbami na Pankráci stavět nová budova, kde byla a doposud je škola JÚ.
V prvních letech pomáhal Jedličkovi s prací pedagog František Bakule. Měl na starost především ústavní školu, která byla od samého počátku významnou součástí celého zařízení. František Bakule, stejně jako profesor Jedlička, nebyl v té době ve svém oboru neznámou osobností. Jeho uměleckovýchovné pokusy konané s dětmi maloskalskými a jejich výsledky otiskované v tehdejších známých periodikách budily, stejně jako Bakuleho přednášky, živý zájem a rozruch mezi pedagogy počátku minulého století. Po několika letech však Bakule z Jedličkova ústavu odešel, a když v roce 1926 zemřel Jedlička, byl již ve vedení ústavu 6 let Augustin Bartoš, který jej vedl až do roku 1945.

Za druhé světové války se část Jedličkův ústav vystěhovala do zámečku v Lochovicích a v budově školy byla zřízena ubytovna pro personál německé SS nemocnice. Po válce se sem ústav znovu vrátil, budova se zrekonstruovala a znovu se postavila bombardováním zničená budova nemocnice.

Po nástupu komunistů k moci spolek zanikl, ústav byl zestátněn a rozdělen na školu zřizovanou resortem školství, a ústav sociální péče, zřizovaný resortem zdravotním či sociálním. Tím se začala psát zcela odlišná kapitola historie Jedličkova ústavu, která nakonec trvala 40 let.

Uklidnění však nepřinesly ani společenské změny v roce 1989. Začátky devadesátých let minulého století byly totiž pro ústav značně dynamické a neklidné. V roce 1990 byla zřízena střední škola při Jedličkově ústavu se studijním oborem gymnázium, obchodní a rodinná škola. Pro její činnost byla snaha najít a upravit novou budovu, a to dům Na Topolce 1. S jeho rekonstrukcí se začalo v letech 1993. V té době dostala střední škola ještě další budovu Na Pankráci 11, která se však následně musela vrátit restituentům. V porevoluční době plné ambicí, plán a představ se názory tří ředitelů velmi často rozcházely. Hluboké spory ve vedení ústavu řešil pražský magistrát tím, že spojil všechny tři právní subjekty opět do jednoho a zvolil nového ředitele. Ještě chvilku hledání dnešní tváře Jedličkova ústavu pokračovalo (proměna ve waldorfské vzdělávací zařízení narazilo na nepochopení větší skupiny odborné veřejnosti, stejně jako snaha vytvořit z JÚ převážně zdravotnické zařízení).

Dnes JÚŠ používá čtyři kamenné budovy; Dům Na Topolce 1 byl přestavěn a dostavěn jako domov mladších dětí, kdysi nemocnice – dům Na Pankráci 13, byl zrekonstruován na domov studentů. Nová budova byla koncem devadesátých let opravena a přeměněna na moderní školní objekt, v roce 2002 k ní byl přistaven bazén. V roce 2004 byla zahájena výstavba rehabilitačního pavilonu podle projektu ak. arch. Jiřího Lasovského. JÚŠ využívá i rekreační zařízení v Bukové u Nových Hradů.

V posledních patnácti letech, kdy je zřizovatelem JÚŠ město Praha, se podařilo prosadit koncepci rozvoje a dostavby dnešního Jedličkova ústavu a škol, které nejsou jen bezbariérovými vzdělávacími ústavy, ale zcela unikátním zařízením.

Vedle JÚŠ pozvolna a nenápadně vzniklo a stále se rozvíjí Centrum služeb Vyšehrad - volné sdružení státních i nestátních, velkých i malých, strukturovanějších i málo strukturovaných subjektů, které poskytují služby nejen mladým lidem s tělesným postižením, ale i jejich rodinám a lidem, kteří s nimi pracují. Jedná se např. o služby osobní asistence, volnočasové aktivy, dopravu atd.

Poznámka: Tento článek vyl zpracován na základě webových stránek Jedličkova ústavu http://www.jus.cz/ , kde se zájemci dozvědí další cenné informace i jak této bohulibé organizaci účinně pomoci.