Historické střípky (48): Karlov aneb pohádka o Popelce

„Cesty pod Karlovem jsou skutečnou ostudou Královských Vinohradů. Prach a smetí za sucha, bezedné bláto za mokra znemožňují tudy veškerou chůzi. Vrcholem této skutečně vesnické poušti jest chodník před továrnou Biningerovou, stará ostuda Král. Vinohrad, rokle pod Zvonařkou a ovšem i pověstný kopec pod dětskou nemocnicí, skutečná hnojiště, pařeniště infekcí a eldorádo povalečů. Dočkáme se ostrého koštěte i v těchto končinách?“

Mimořádně opustíme vinohradské vody a podíváme se na území, které katastrálně spadá pod Nové Město pražské. Karlov byl začátkem dvacátých let minulého století zanedbaným územím, na periférii Nového Města pražského, které bezprostředně sousedilo s Královskými Vinohrady. Tehdejší označení lokality ovšem zahrnovalo nejen okolí samotného chrámu a nedalekých hradeb, ale také svažité území, které se nacházelo pod Zvonařkou a svah nad dnešní Bělehradskou ulicí (dříve Havlíčkova). Území celkově trpělo v důsledku své odlehlosti nedostatkem péče, chyběly zde zpevněné komunikace a veřejné osvětlení. Zvláště v zimních měsících ztěžovalo chůzí po všudypřítomné bahno. V únoru 1919 se můžeme o této lokalitě přečíst následující: „Cesty pod Karlovem jsou poslední čas opět nesnesitelně zanedbávány. Linie, kterými celý den proudí na všechny strany zástupy obecenstva, dlužno udržovati aspoň v takovém stavu, aby bylo možno přebrodit kal, který místy tvoří úplná jezera.“  Tento stav trval také v dalších letech. Z roku 1923 pochází následující výtka: „Území pod Karlovem stále ještě se neupravuje. Je to skutečný skandál, že oblast tak živá, hostící památný Karlov a dětskou nemocnici, oživená parní i elektrickou drahou, může býti ještě dnes uměle udržována ve stylu nešpinavějších a nejneschůdnějších Abruzz.“ Neznámý autor tehdy přirovnával  kafkovské končiny k drsnému horskému masivu ve střední Itálií. Patrně nebyl daleko od pravdy.

Noviny kromě kritiky stavu zdejších cest pravidelně upozorňovaly také na smetiště, které se na tomto území nacházely. Neudržované území odjakživa lákalo k odkládání odpadu všeho druhu: „Smetiště na svazích pod Karlovem netěší se obvyklé pozornosti jako jiná smetiště, která aspoň jednou za čas bývají vyvezena a urovnána. Smetiště podkarlovské neuklízí se vůbec nikdy a podle toho také vypadá. Závěje papírů, staré hrnce, odložené boty, hadry, exkrementy všeho druhu – to vše kryje stráň podél Havlíčkovy třídy [dnes ulice Bělehradská] v nejpestřejší směsici.“ Někdy ovšem mělo upozornění v novinách překvapivý účinek, když došlo k rychlé nápravě: „Travnatý násep pod Nuselskými schody proti Vinohradskému nádraží, na němž povalovalo se všemožných nečistot, za léta nashromážděných, byl na naše upozornění pečlivě vyčištěn.“ Celkově ale zůstávalo toto území v zanedbaném stavu: „Stav celého Podklarlovska, zvláště pak dolejší třídy Havlíčkovy a ulice Vyšehradské tak zbědovaný, že by nestačilo na celý týden odložiti na pražské radnici vše a zabývati se jen jeho zlepšováním. Považte: Čtyři zcela nedlážděné cesty se tu sbíhají, cesty plné bláta, odpadků, slovem učiněná hnojiště. Tyto cesty za nynějších veder nikdy se nekropí. Přičteme k tomu morový zápach z Botiče a puch z tunelu a celého blízkého nádražního komplexu, a máme obraz bydlení přímo zoufalého, nemluvě o hygieně.“

Popis uvedený výše byl v novinách publikován v červenci roku 1923. Je tedy zřejmé, že stav této lokality se příliš nezlepšil ani po vzniku Velké Prahy. V souvislosti s blížícími se obecními volbami noviny vyzvaly čtenáře, aby i s ohledem na stav okolí jejich bydliště pečlivě vybírali své kandidáty: „Obyvatelé Podkarlovska mají plné právo zamysleti se hlouběji, než ostatní velkopražští poplatníci nad kandidátními listinami, které jim vbrzku budou předloženy a na nichž se snad znovu objeví zástupcové Král. Vinohrad , kteří jak známo, co sedí v Praze, o Vinohrady skoro ani slůvkem nezavadili.“  V souvislosti s tou částí Prahy nesmíme zapomenout ani na Folimanku. Také této lokality se týkala následující výzva příslušným úřadům: „Věnujte zvýšenou péči dolejším Král. Vinohradům (pod Nuselskými schody a pod Karlovem)! Nehledě k neupravenosti terénu, nečistí se tato oblast dostatečně, nekropí se v ní řádně, ani nezametá. Ke všemu nachází se proti Folimance správkárna aut, která stále dýmá a svými vozy prach v okolí zvedá.“

V souvislosti s Karlovem bylo možné v tehdejším tisku občas narazit překvapivě také na pozitivní zprávy. Například v souvislosti s chystanou opravou karlovského chrámu: „Starobylý chrám na Karlově bude po padesáti letech opět jednou opraven. Nemohla by se při té příležitosti provésti také naléhavá, vším interesovaným obyvatelstvem dávno kýžená úprava celého okolí vzácné stavitelské památky a hlavně tzv. Podkarloví? Či má snad opravený chrám dále trůniti na hromadě rumu a hnoje, jímž z 99% jest celé jeho okolí?“ Zmínka o opravách kostela se v novinách objevila již dříve, v září 1921: „Starobylý kostel na Karlově má býti adaptován. Tak čteme v referátu z posledního zastupitelstva hl. m. Prahy. Je vůbec možno tak vzácnou památku architektonickou a historickou jakkoliv adaptovat? Klube Za starou Prahu, na stráž!“  Velkou událostí bylo, když v této lokalitě začala v dubnu 1924 výstavba vysokoškolských kolejí. Budova svému účelu slouží dodnes: „Na svahu pod Karlovem se staví. Zní to neuvěřitelně, ale je tomu tak. Nejsevernější část starého smetiště, jak se podkarlovské stráni říká, přiléhající těsně k ulici Wenzigově a ke schodišti do třídy Havlíčkovy, zmizela již v prohlubni nového domu, které kvůli pískovému nánosu nutno bylo prohloubiti bezmála až k úrovni Havlíčkovy třídy. Kéž novostavba tato znamená počátek dávno kýžené úpravy celého, krajně zanedbaného Podkarloví!“