Historické střípky (39): Z vinohradských ulic a náměstí I. (Vinohrady)

„Z kruhů obyvatelstva střední části třídy Havlíčkovy píše se nám: Tantalova muka trpíme od té doby, co v naší, jindy tak klidné třídě zřízena byla elektrická dráha. Vůz až k  Demínově kavárně vleče se jako hlemýžď a odtud najednou Havlíčkovu třídou pádí, jakoby chtěl nahraditi, co prve zameškal. Přitom ovšem řidiči při značné frekvenci bijí do zvonců a hvízdají, až uši zaléhají.“

Královské Vinohrady byly na počátku dvacátého století rychle rostoucím městem, do kterého každým rokem přicházely tisíce nových obyvatel. To přirozeně přinášelo mnoho problémů a rušivých jevů. Starousedlíkům se jejich město měnilo doslova před očima. Kdysi klidné, tiché ulice ožívaly nejen dopravním ruchem. Ve stejné době se zároveň daly na Vinohradech najít lokality, které si svým vzhledem nezadaly s ospalým venkovem. Takovým místem bylo kupříkladu Seidlovo pole: „Špatné spojení mezi dolní Blanickou ulicí a celou tam nově vystavenou čtvrtí na pozemcích bývalé Kanálské zahrady a ostatními částmi města bylo již vícekráte stěžováno. Spojení toto děje se dnes přes neoseté pole podél zahradní zdi domu čp. 100 pana Seidla. Frekvence panuje tu nemalá; nebo kdo chce z této čtvrti na hejtmanství, do chrámu Páně, na radnici, na berní úřad, do lékárny, na policii, na trh a do hoření části Král. Vinohradů, musí – nechce-li si hodný kus cesty zajíti, musí se ubírati polem podél této  zdi – ale často je to nemožné.“  Majitel pozemku totiž nechal postavit plot a chodcům zbyl koridor, necelý metr široký, napsaly noviny v roce 1901: „Dva vedle sebe tam tudy pohodlně jíti nemohou, aniž jeden druhému bez nepříjemného dotyku se vyhnouti. Nejhorší to bylo posledně při stěhování. Ale nedosti na této potíži.“ Seidlovo pole totiž po desetiletí sloužilo jako ideální místo na odložení domovního odpadu a nepotřebných věcí: „Služební duchové z okolních domů patrně jsou toho náhledu, že za plot může se sypati a házeti všecko: popel, smetí, kuchyňské odpadky atd. a tak tu povstalo znenáhla velké smetiště, z něhož sebemenší větérek odnáší celé mraky popele chodcům do očí.“

Důležitou součástí vinohradských ulic byla stromořadí, jejichž zřizování přikládala  obec od počátku velký význam: „V Král. Vinohradech je všude hojně stromoví, jež zajisté přispívá v nemalé míře k čistému vzduchu, který je tak vzácný ve velkých městech. Ve většině ulic vysázeny jsou stromy, v Hálkově třídě a Erbenově ulici jsou zahrádky před domy, na svahu k Nuslím a Vršovicím založeny jsou villy s rozsáhlými zahradami…“ Stromořadí lemující ulice může vidět prakticky na všech  dobových pohlednicích. Neméně důležitá ale byla následná  péče o vysazené stromy, „…neboť zaniknutím jednoho každého stromu povstane obci nejen škoda, ale nově vysazený strom zůstává vždy ve vzrůstu svém za ostatními pozadu a porušuje pěkný pohled na celé stromořadí. Nejkrásnější ozdobu Král. Vinohradů jsou zajisté stromořadí po ulicích, které nejen k ozdobě města přispívají, ale v parných dnech příjemného chladu obyvatelstvu poskytují. Bohužel nedostává se stromům těm náležitá péče. Letošního léta jich velké množství zahynulo, zvláště pak mladých, nedávno vysazených tak, že v některých ulicích celé řady scházejí.“  Za pohromu, která se udála roku 1903, mohlo podle novin nedbalé sázení stromů a rovněž nedostatečné zalévání v průběhu parného léta. Stejně jako dnes vzbuzovalo vlnu emocí často zbytečné kácení vzrostlých stromů. V červnu 1909 pobouřila veřejnost následující událost: „V Havlíčkově třídě odstraněno bylo podél chodníků staré stromořadí a nahrazeno novými mladými agáty. Stalo se tak z té příčiny, že rozložité koruny stromů zastiňovaly portály obchodů a firem. Praktik uvítal změnu s radostí, příteli uliční zeleně zželelo se starých stromů, které skýtaly v létě hluboký stín a hrály význačnou roli ve vzhledu jedné z největších ulic vinohradských.“

Ruch v ulicích mohl mít ale i následující podobu: „V ulicích Šumavské, Budečské a Lužické mají nyní veselo. Každé chvíle strhne se tu v noci křik a rámus. A co se děje? Ulice tyto vyvolily si prostitutky za své působiště a přepadají zde chodící muže. A nechce-li některý lákavému vyzvání vyhověti, vynadá mu prostitutka přímo surově, přičemž jí její ochránce při tom značně napomáhá.“ Tehdejší policie dle novin tento problém příliš neřešila: „Sděluje nám jeden občan z Budečské ulice, že vícekráte viděl jak se tyto 'milosrdné sestry' přátelsky bavily s policejní patrolou. Pak je má patrola sebrat, když je s nimi v tak přátelském styku.“ Otravným mohl být v ulicích města také vzduch: „Upozorněte příslušné kruhy na křiklavou nepřístojnost, jakou v městě moderním jest v samém středu umístěný ohyzdný, vzduch široko daleko otravující, nepraktický pisoárový kiosk na náměstí Purkyňově. Před kostelem, kde se křižuje tré tratí elektrické dráhy, bylo by třeba nějaké čekárny pro obecenstvo, jež za nepohody vystaveno je tu největší psotě.“ Jako řešení se nabízelo spojit obě stavby dohromady. Na povrchu by se jedněm ulevilo při čekání na tramvaj, pod povrchem by si mohli druzí také ulevit: „Nebylo by lze rozřešiti obě otázky současně a postaviti čekárnu s podzemním pisoárem, jako to učinila Praha na náměstí Václavském?“ A na závěr upozornění, které je aktuální i dnes: „Neodhazujte ovoce na ulici! Městský úřad na Král. Vinohradech upozorňuje obecenstvo, že pod přísným trestem zakázáno jest, ovoce, zeleninu, odpadky doutníkové a vůbec podobné předměty na chodníky a uliční přechody odhazovati.“