Historické střípky (17): Zelené plíce města V., Grébovka, pokračování (Vinohrady)

„Vzácného daru dostalo se naší veřejnosti z rukou obce vinohradské koupí Gröbovky. V diadém, kterým ozdobilo dnešní zastupitelstvo Královské Vinohrady, zasazen nový drahokam, jenž skvělostí svou čestně druží se k ostatním. Bezprostřední dojem, kterým působí sad, jest úchvatný. Park jest neobyčejně rozsáhlý, výborně situovaný a upravený se vkusem a bohatstvím v pravdě velkopanským.“

Několik dní předtím, než byla Grébovka 16. května 1906 v celé své kráse odevzdána veřejnosti, proběhla pod vedením náměstka vinohradského starosty, za účasti členů městské rady a okresního zastupitelstva, důkladná „inspekční“ procházka celým areálem. Ovšem to už nesla Grébovka své nové oficiální pojmenování, Havlíčkovy sady: „Městské zastupitelstvo Kr. Vinohradské usneslo se ve schůzi, konané dne 6. května t. r., aby nové sady v Gröbovce zvaly se sady Havlíčkovými. Pojmenováním tím uctila obec vinohradská nejdůstojněji památku velkého bojovníka za práva národa českého Karla Havlíčka Borovského.“ Delegace vstoupila do Havlíčkových sadů hlavní branou v sousedství dnešního dětského hřiště: „Širokou cestou vozovou, vinoucí se mezi vinárenskou budovou a sklenníky ve stínu rozkvetlých bezů, přicházíme k hlavní budově, hrdě na nejvyšším bodu svahu se vypínající a staneme na plateau, ovroubeném kamennou balustrádou s alejí košatých stromů, na onom pověstném místě, z něhož otvírá se čarokrásný rozhled do údolí.“ O samotné Gröbeho vile se můžeme dočíst následující: „Villa sama provedena jest v italské renaisanci s veškerou dokonalostí. Prostorné pokoje, bohaté sádrové stropy, nádherné tzv. císařské schodiště mramorové, bohatá kamna a podlahy. Kolem dokola celé villy jest provedena prostorná podzemní isolační chodba, k vůli zamezení vnikání spodního vlhka.“

Vinici, jeden ze symbolů Grébovky, nalezli tehdejší návštěvníci ve výborném stavu: „U našich nohou na stráni rozprostírá se vinice s lesem kolů, ovinutých svěže zelenou révou, pod ní po celé nekonečné šíři sadu, vine se pestrá guirlanda rozkvetlých bezových a akátových keřů, ztrácejí se v daleko ve stínu smrčin a pinií. V údolí na potoce kolébají se ve větru košaté koruny olší, topolů a kaštanů osypaných květem. Sestoupíme a jdeme vinicí podél zděné terasy zakryté révou a fíky. Vinice je vzorně upravena, réva pečlivě vypěstěna.“ V zápětí naše expedice ctihodných radních úspěšně překonala můstek přes Botič, „jenž ani tak v půvabném okolí nestydí se za svůj špinavý šat“, aby se na skok ocitla v katastru Vršovic. V této části Grébovky se nacházelo hospodářské zázemí: „Budovy hospodářské kol do kola obklopuje zahrada zelinářská a sadová školka s mnohoslibnou kulturou. Obrovské záhony jahod bělají se bohatým květem, jež předpovídá plné koše aromatických plodů.“ Následovalo krátké stoupání hustým lesem ke zlatému hřebu vycházky: „Stoupáme vzhůru podél vysoké zdi širokou cestou lesem. Skutečným, vzrostlým jehličnatým lesem s divokou květenou, živým mechem a kyklopskými balvany. Obdivujeme se scenérii a nechceme věřit, že jsme doma, na Vinohradech. Odbočkou vlevo stále stoupáme neustále lesem, kráčejíce přes kořání a kamenné stupně, po svahu vzhůru, kde v objetí smrčin tiše dřímá, černá lesní tůn oživená v hloubi čilou rybí havětí.“

Čtenáři asi poznali, že výletníci v tu chvíli dorazili k jezírku, „na tak zvané výšině Klotyldyně. Balvany křemencové byly dopravovány sem z Ďáblic a ze Třebonic u Chrášťan, některý kus tažen až třemi páry koní.“ Ale to nebyl překvapením zdaleka konec: „Výtok tůně přecházíme skokem s balvanu na balvan, všude tak přirozeně položený, že s těží jen odhodláme se věřit, že vše to zřízeno bylo rukou umělou. Jdeme lesní stezkou, která víc a více se úží – najednou stavíme svůj krok; stezka ztrácí se v podzemí, obrovské skalní stěny (z tufu a cementu) tyčí se před námi. Prachovské skály en miniature. Myší díra, průrvy, kapradiny, břečťan.“ Jak již tušíme, v tu chvíli se před našimi hrdiny objevil samotný vládce moří Neptun: „Provlékáme se průlomy, procházíme posledním a nový obraz leží před námi: pověstná fontána s Neptunem. Toto zákoutí Havlíčkových sadů právem pokládati lze za unicum, jemuž daleko široko není rovného.“ Nejen botaniky zaujala pestrost zdejší flory: „Ve skaliskách těch jest veliká rozmanitost a romantičnost. Hlavní podívání jest nejlépe na jaře, když kolem jeskyně všecky ty zvláštní alpinské a cibulovité rostlinky vycházejí a kvetou jedny po druhých. Od naší fialky a pampelišky, konvalinky, kokoříku, opence, šafránu, ocúnu a dalších. Střídá se zde ta nejrozmanitější květena a všecko vždy v celých chumáčích. Jest to podívána, která se musí pohledávati.“

A to už se vycházka nachýlila ke svému závěru: „Stinnou cestou vycházíme z lesa a ocitáme se u sklenníků, od nichž jsme vyšli. Slovo je příliš nedostatečným prostředkem k vyjádření všeho toho, co skýtají sady Havlíčkovy oku, duši i tělu.“ Našim pánům radním na vzduchu asi řádně vyhládlo: „Procházka, které se zúčastnili všichni členové městského sboru i zastupitelstva okresního, dále úřednictvo městské a četné dámy hodnostářů i zvaní hosté, skončena byla v pavillonu restauračním, kdež péčí pana starosty a za vzorného aranžmá restauratéra pana Bergera, připraveno účastníkům občerstvení." O pár dní později se již brány Grébovky otevřely široké veřejnosti: „Návštěva je denně velmi četná. Obecenstvo vyslovuje jednomyslně svůj obdiv nad novou akvisicí vinohradskou. Jest si jen přáti, aby také dbalo o zachování skvostu, který se mu klade do rukou. Kdo je pravým intelligentem  a člověkem citu a vkusu, neopustí sady Havlíčkovy po prvé prohlídce, aniž by si neumínil chrániti a ošetřovati jejich háv s péčí a vervou, jíž nádherný tento klenot právem zasluhuje.“